Lost Halo [Joshler CZ] ☑

March of 2015

O přesně 4 měsíce a 5 dní později Tyler v obleku nervózně přenášel váhu z jedné nohy na druhou mezitím, co stál v jedné z odlehlejších chodbiček velkého komplexu věnovaného oslavám, ve kterém si společně s Jennou vybrali místo konání jejich svatby.

Těžko se mu věřilo, že ani ne za půl hodiny už z něj bude ženatý dospělý muž. Podle tradice nesměl svou nastávající vidět celé tři dny před svatbou a její finální podoba mu byla odepřena zkrátka až do doby, než bude stát u oltáře a hledět na ni, jak ladně kráčí chodbičkou mezi svatebčany.

Tyler si mnul ruce mezi sebou, skousával si spodní ret, potom si zase natáčel pramínky vlasů na prsty, ačkoliv věděl, že by to neměl dělat, protože mu budou muset znovu přelakovat celý účes. Tušil, že se po něm pravděpodobně shání většina pozvaných a mimo nich určitě i kněz, ale žaludek, který cítil až v krku, mu zkrátka radil, aby si od obrovského sálu se svatebním obloukem držel odstup.

Zrovna se rozhodl, že bude nervózně chodit sem a tam, aby ze sebe vypumpoval trošku vzrušení, nedočkavosti i trémy, když v momentě, kdy se pootočil směrem ke vstupním dveřím do chodbičky, za nimi zahlédl vybledlé červené, už skoro oranžové, kudrnaté vlasy.

„Joshi?" Ozval se trošku zmateně. Jeho hlas se okamžitě rozlehl celou prázdnou chodbou, takže omluvně skrčil ramena a přivřel oči.

Postava za dveřmi na moment evidentně zaváhala, než se otočila čelem k Tylerovi.

Skutečně to byl Josh. V posledních dnech ho také moc nevídal, protože pořád někde musel běhat kvůli zařizování svatby. Nyní už rusovlásek byl celý od paty až ke krku v černém, což příjemně korespondovalo s jeho bledou kůží. Vlasy měl jako obyčejně neučesané, což byl účes, který se na něm Tylerovi osobně líbil nejvíc. Oříškové oči se mu nepatrně leskly a pod nimi měl nateklou kůži, jako kdyby několik nocí nespal.

„J-Jo?" Ozval se zpátky a vytrhl tak Tylera z prohlížení celého jeho těla.

Tyler zatřásl hlavou a zadíval se přímo do jeho očí. Oba dva se na sebe navzájem dívali, protože už nějakou dobu se neviděli v oblecích, než se usmáli a v tu stejnou chvíli se natáhli k tomu druhému pro objetí.

„Díky, že's přišel, kámo." Usmál se Tyler těsně vedle Joshova ucha.

„Nenapadlo by mě nepřijít." Odpověděl mu rusovlásek rovněž s úsměvem.

Po chvíli se od sebe odtáhli a Tyler se znovu vrátil ke mnutí dlaní. Zhluboka vydechl, jako kdyby ze sebe potřeboval shodit tíhu okamžiku.

„...Nervózní?" Zeptal se ho Josh.

Tyler se uchechtl se zoufalým pozvednutím obočí a přikývl „Jo, tak trochu..."

„Klid, kámo. Bude to v poho—"

„Pane Josephe," ozval se najednou ode dveří ještě hlubší hlas. Tyler nervózně, rychle naklonil hlavu, aby se dostal s oním člověkem do očního kontaktu. Byl to sám oddávající kněz.

„Zhruba za deset minut vstoupí Vaše nastávající do sálu, už byste tam měl jít."

Tyler chvíli zaskočeně promrkával oči, než rychle zakýval hlavou.

„D-Dobře, dobře" Odsouhlasil, pokud možno tak, aby nezněl až tak překvapeně.

Oddávající jen přikývl a zmizel zpět za rámem dveří.