Večer jsem si dala prášky na spaní, abych mohla co nejdelší čas strávit s Černým kocourem.
,,Proč je tvůj sen černá kobka? Vždyť ho ovládáš, změň ho na něco pěkného."
,,To nemůžu, tmavě modrá je neutrální barva."
,,A proč? Nechápu polovinu tvých zběsilých teorií."
,,Všechno to jsou fakta má dámo. Barvám je dán směr a já ho musím dodržovat. Více se dozvíš až mě navštívíš."
Připadalo mi to jako bych se vzdalovala od jeho myšlení, začínala jsem se do toho zamotávat.
,,Proč sis ve snu vybral zrovna mě."
,,Kvůli tvé duši Marinette, jsi milá a ráda pomáháš ostatním. Tvá duše je čistá a úmysly Černého kocoura zvládáš. Možná to nechápeš, ale tvá duše ano."
,,Zkus mi to prosím vysvětlit."
Mlčel a vlnil se mi před očima.
,,Přijdeš na to brzy, věřím ti má dámo."
,,Přijď ty za mnou Černý kocoure, prosím. Chci být s tebou."
,,Nejsem ten, se kterým chceš trávit svůj čas."
,,To ty nemůžeš vědět! Nechápu proč mě tedy do svých snů zveš! Když teď říkáš, že nejsi hoden mého času. Jdu zpátky."
Začala se ve mně vařit krev.
,,Dokud budu chtít, budeš spát."
,,Není těžké se probudit. Tohle mi nemůžeš zakázat."
Začínal mi připadat otravný, jeho poznámky bez odpovědí. Nevěděla jsem jestli tu s ním chci dál být, věděla jsem, že si mě stejně najde další noc.
Chtěla jsem se probudit, ale nešlo to. Štípla jsem se do ruky, ale nic. Moje tělo mě neposlouchalo.
Další kapitola🤗
Tak mě napadlo, chtěli byste být radši Marinette a nebo Černým kocourem?
Je mi jasné co odpovíte, ale třeba za pár kapitol změníte názor 😊
ČTEŠ
Světla v nás
FanfictionSny jsou něco, co nedokáží lidé vysvětlit ani ovládát, a přesto to on dokázal. Navštěvoval mě ve snech každou noc a já se ho přestala bát. Přál si jen jednu věc, abych ho navštívila v reálném životě. Bohužel je realita vždycky jiná než jak si ji vys...
