Ihned jsem poznala, že sním, ale snové krajiny byly krvavě rudé, něco se dělo, jako by těch záhad bylo málo.
,,Marinette, tak rád tě vidím."
,,Viděl jsi mě před pár hodinami."
,,Ale chyběla jsi mi. To víš, nemůžu se tě nikdy dočkat."
Mrkl na mě a vtiskl mi polibek na hřbet ruky. Připadala jsem si jako princezna a on byl můj princ, taky tak vypadal.
,,Máš strašně dokonalé vlasy."
,,Prosím?"
Zvedl obočí v nechápavém výrazu.
,,Dnes když jsi usnul mě na rameni, nemohla jsem si pomoct, prostě jsem si sáhla na tvoje vlasy a nemohla přestat."
Rozesmál se, tohle jsem nečekala, ale on se smál až mu tekly slzy a mně došlo, že tohle mi na Adrienovi chybí, jakási opravdovost snového kluka. Bylo to zvláštní, ale stejně bylo nakonec zřejmé, že Adrien postrádal to, co měl kocour, jako by kocour byl jeho duše zatímco Adrien byl tělo.
,,Nesměj se."
,,To nejde. Nechceš se mi zase prohrabávat ve vlasech? Je to sakra příjemný a navíc uklidňující.
Ani nevím proč se mi tak rozbušilo srdce.
,,Moc ráda, jen mi řekni kocoure, říkal jsi mi, ze nikdy nespíš."
,,Tak to se omlouvám, zřejmě jsem to vysvětlil špatně. Já nespím, ale moje tělo ano, i když jen v určité míře. Dnes jsem se s tebou cítil v bezpečí jako už dlouho ne, proto jsem tak vytuhnul."
S odpovědí jsem byla nadmíru spokojená a za chvíli si už užívala jeho skvělé jemné vlasy.
Marinette má novou úchylku, já osobně miluju když se mi někdo prohrabuje ve vlasech #StayWeird
😂😂😂
ČTEŠ
Světla v nás
FanfikceSny jsou něco, co nedokáží lidé vysvětlit ani ovládát, a přesto to on dokázal. Navštěvoval mě ve snech každou noc a já se ho přestala bát. Přál si jen jednu věc, abych ho navštívila v reálném životě. Bohužel je realita vždycky jiná než jak si ji vys...
