Vincent:
Začal jsem se probouzet. Když jsem konečně odlepil oči začal začal se rozhlížet. Viděl jsem jenom nějaký bílé zdi a okno. Uvědomil jsem si že jsem v nemocnici. Vůbec jsem nevěděl co se mi stalo, ani jak jsem se sem dostal.
Začal jsem se prohlížet. Všiml jsem si že mám obvazy skoro po celém těle. Na rukou, břichu, levé noze a na hlavě. Vypadal jsem určitě příšerně ,ale... to nedokážu posoudit, když tu není ani zrcadlo...
Otevřely se dveře. Uviděl jsem Mika. Toho bych tu nečekal... Myslel jsem že mě nemá rád.
,,Aho...j vypadáš... hrozně" řekl Mike
,,Taky tě rád vidím..." řekl jsem
,,Co se mi to stalo?" Zeptal jsem se.
,,Animatronici... měl jsi štěstí, že jsi to vůbec přežil." řekl.
,,Aha.."
,,Jinak nepotřebuješ něco?" Zeptal se.
,,Hm.. zatím ne.."
,,Usměj se trochu" řekl a usmál se.
,,Jsi idiot" usmál jsem se.
,,Ty větší" Zamračil se.
Do místnosti vtrhla Terka s Denisou
,,Ahoj" řekly jednohlasně
,,Ahoj"
Všichni si posedali kolem mě.
Pokusil jsem si sednout, ale nešlo to... akorát jsem zaskuhral.
Mohl jsem jenom ležet.
Denisa se začala tulit k Mikovi.
,,Vrrraauuu..." trochu jsem se zasmál.
Mike se na mě zamračil.
,,Tak kdy plánujete tu svatbu?"
Mike se podíval na Denisu a pak na mě. Jenom zavrtěl hlavou.
Mike měl svůj debilní výraz takže... ho něco napadlo... Přišel blíž ke mně a já už se začínám bát. Podíval se na mě a vzal mě do náruče. Trochu mě to zabolelo. Začal semnou běžet po celém pokoji a vyběhl semnou i na chodbu. Chtěl jsem řvát ať mě pustí, ale pak by je asi vyhodili.
,,Miku... ty idiote!"
Mike nereagoval a furt běžel. Holky se smály..
,,Haha... moc vtipný... pusť mě Miku!"
Když už nemohl a byl udýchaný tak mě položil a já mu vrazil trochu větší facku.
,,Au.. co děláš ty idiote?!" Koukl na mě.
Holky se skoro smíchy váleli na zemi, protože pod nemocniční košilí nic nemám. A asi už to zjistili ,protože mě Mike vzal fakt debilně... že šlo všechno vidět... Takže trapas jak sviňa...
Podíval jsem se na Mika.
,,Idiote.."
,,Kokote" řekl a usmál se...
,,Mám hlad"
,,Mám ti neco přinést?" Zeptal se mě Mike.
,,Toasty..."
,,Kromě toho? Nepoletím až domů pro toasty a pak zpět..."
,,Proč ne?" zeptal jsem se
,,Protože se mi nechce" odpověděl.
Přemýšlel jsem jak Mika vyprovokovat...
,,Miku... kdyby tvůj mozek byl z čokolády, zaplnil by sotva jednu lentilku..." řekl jsem a usmál se
,,Cože?!" Nechápavě se na mě podíval.
,,To že ti občas něco nedojde, není to chyba pošty..." zasmál jsem se.
,,Nenašli ti kromě modřin a rán i nějakou mentální poruchu?" Zeptal se.
,,Ne..."
,,Neměli bychom už jít? Já jenom že už je celkem pozdě...." Řekla Denisa.
,,Asi máš pravdu... Mikova máma bude mít o něj strach" řekl jsem a podíval se na Mika.
Mike se zamračil.
,,Dobře tak půjdem?" Zeptal se.
Holky pokývali hlavami. Rozloučili se semnou a odešli.
Zůstal jsem nakonec sám...
A po chvíli jsem usnul....
...
