Jedu domů na kole a přemýšlím nad tím pejskem. Ale z přemýšlení mě vyruší Ben a donutí mě zastavit.
,,proč sis k nám nesedla? Viděl sem tě tam. Ty máš nějaké problémy s mojí partou?''
,,no né já jsem vás jen neviděla. Omlouvám se , tak někdy příště.''
Dořekla sem a jela dál.
On už stál jen daleko za mnou a koukal na mě. Já už se na něj ale neotočila.
Dojela sem k domu, ale napadl mě lepší nápad než jít domů. Běžela sem dovnitř dát si batoh do pokoje.
,,kam zase deš?''
Zeptala se máma a u toho stála na schodech do druhého patra.
,,já jdu jen tak na vzduch, venku se mi lépe učí.''
Zalhala jsem mámě.
,,aha, takže se deš učit ven k tetě?''
Řekla a trochu se zamračila.
Já už stála v pokoji a máma u dveří.
Úplně sem se zasekla a přestala dávat věci do batohu který sem si chtěla vzít ven. ,,co cože?!''
Řekla sem trošku překvapeně.
,,ano rozumíš dobře. Já vím že tam máš brigádu a musela sem vždycky vydržet ,jestli přijdeš domů v pořádku. Ale teď mám radost z přestěhování a nechci aby si odešla.''
Dořekla a zamkla dveře mého pokoje.
,,hej to nesmíš! To není fér'' bouchala
Jsem do dveří, ale marně.
Sjela jsem po dveřích na podlahu.
Kde sem přemýšlela co mám dělat.
Nesmím toho pejska nechat čekat.
Vstala jsem a nahodila statečný výraz jako ve filmu, vzala jsem batoh s připravenými věcmi. A otevřela okno..
