Jelikož sem se bála reakce rodičů tak sem šla druhými dveřmi ze zadu baráku a šla potichu nahoru do pokoje..
Dala sem mu napít,najíst nějakých zbitků z oběda, jelikož sem neměla žádné psí žrádlo. Pak sem ho vzala za mojí tetou která pracuje jako veterinářka. A občas k ní chodím na brigádu. Moc miluju zvířata a chci jim pomáhat, ale ještě to moc neumím.
Ano a má Veterinární kliniku tady v L.A takže to tady už trochu znám.
.....................................................................
,,ahoj teto potřebuju pomoct!''
Přiběhla jsem a položila zabaleného psa v dece na stůl.
Teta se na mě jen koukla,kývla a vzala toho chudáčka do náručí.
,,hned mu du pomoct ale zatím se postarej o obchod.''
Teta měla Veterimárku připojenou i ke svému obchodu kde prodavala různé věci,jídlo,klece nebo i rybičky.
A měla tu i psy a kočky,které nikomu nepatřili a nebo je nikdo nechtěl. Ale teta je optimista a věří, že si je všechny 100% lidi vezmou.
Zatím jsem pracovala v obchodě. Ale pak už bylo osm a já dala ceduli zavřeno.
Šla jsem se podívat na tetu a toho pejska.
,,tak a je zdravý! Teda né úplně ale..''
,,ale?! Ale?! Co že!?''
,,noo bude asi celý život kulhat.
Ale jen malinko, ani si toho budoucí páníček nebo panička nevšimne.''
Koukala sem se smutným ale udiveným pocitem. Chtěla jsem jí něco říct ale nějak mi nešlo mluvit. Vlastně jsem ani nevěděla co mám říct.
Než sem ze sebe něco vyhrkla tak teta odváděla toho pejska do klece.
,,t..teto! Kam ho vedeš?''
Vyděšeně sem řekla.
,,no kam asi. Rozhlídni se kolem sebe.''
Kolem nás byli klece a v nich nechtěný mazlíčci.
,,já sem si ho ale chtěla nechat!''
Řekla sem a teta se nechápavě zasekla.
A zamkla klec kde byl pejsek.
,,tak hele zlato...'' říkala a pomalu se zvedala ze země.
,,takhle to nefunguje.Toho pejska si vezme někdo jiný.''
,,proč by si ho měl vzít někdy jiný a né já! to já ho našla!!'' skoro sem až křičela, ale chtělo se mi i brečet.
Teta jen stála naproti mě a ještě dodala.
,,navíc máš školu, nestíhala by ses o něj starat. Pak tvoji rodiče.. Víš přeci jaká je má sestra..teda promiň, tvá matka. Ta nemá ráda zvířata. A je to jen moje vina. Můžeš ho sem chodit navštěvovat ano? Tak pojď vyprovodím tě domů.'' teta mě chytila kolem ramen a odváděla ke kolu.
Já jsem se na něj jen otočila a on namě z té klece také koukal.
Měla jsem zvláštní pocit. Jako by jsme si rozuměli. Pak už sem ho ale neviděla.
,,tak se měj můžeš se na něj chodit koukat a taky děkuju za pomoc a že si toho chudáka zachránila. Paa''
Jen sem se pousmála a odjela...bylo jasné že to byl nucený úsměv.
