30. Moje kočka

414 65 2
                                    

Dobře, tak si to shrneme. Uuuh. Ne, nedokážu souvisle přemýšlet. Jak si mohla Laura projít stejnou situací jako já, a přitom mi o tom neříct?

No jo, tak to asi nebyla stejná situace, protože ona by dítě chtěla. Ale zase jsme tu pro ni ani jeden nebyli, když to potřebovala.

Co jsem to za příšernou přítelkyni?

Zvedla jsem se potichu z naší postele, abych nevzbudila ani jednu ze svých drahých... třetin? Jo. Každopádně Felix se velmi nepřesvědčivě převalil na druhý bok a zachrápal jako medvěd. To jsem mu nezbaštila, ale ať.

Když jsem v kuchyni upíjela ze sklenky vodu, objevila se tam Lau. Beze slova jsem jí nabídla pohár a ona se ode mě napila.

"Promiň, lásko," řekla jsem, protože jsem pořád na nic lepšího nedokázala přijít.

Laura zavrtěla hlavou. "Ne, ty promiň. Měla jsem ti to říct už dávno."

"Kdybych věděla, čím si procházíš..." Hm, co bych udělala? Určitě bych na ni aspoň nehodila i svoje problémy.

Lau se na mě pousmála. "To nic, nemohla jsi to tušit."

Natáhla jsem ruku a pohladila ji po zádech. Pomalu mi vklouzla do náruče a nechala se obejmout. Políbila jsem ji na krk, na čelist a pak konečně na ústa. Snažila jsem se do polibku dát všechno. Snažila jsem se jím říct, že tu pro Lau budu, že chápu její sny a chci ji podpořit. I když mě to pořád trochu děsilo.

Pět plus jeden kocourKde žijí příběhy. Začni objevovat