9. Kožíšek

598 98 14
                                    

Ležela jsem na boku, dívala se Felixovi do očí a pomalu ho hladila po tváři. Najednou se usmál a chytil moji ruku do své. Jedním prstem mi obkresloval čáry na dlani, až to trochu lechtalo.

Pak mě pustil a odhrnul mi zrzavé pramínky z obličeje, načež se ke mně naklonil a věnoval mi sladký polibek.

„Máš úžasné vlasy," zamumlal se rty stále na mých.

„Dík..." Nejistě jsem si je upravila.

„Opravdu," pousmál se, „a co teprve trochu níž..." Významně sjel pohledem dolů po přikrývce, pod kterou jsme se choulili.

„Vážně, Felixi, vážně?" povzdechla jsem si. Měla jsem čekat, že konverzace zase nekontrolovaně změní směr. Strčila jsem do něj a lehla si na jeho hruď. Cítila jsem, jak se třese smíchy.

„No co, nikdy jsem nespal se zrzkou," snažil se to omluvit. Za to bych mu ovšem nedala ani ty body za snahu.

„Když už o tom teda mluvíme," zvedla jsem se na loktech a ignorovala jeho bolestné protesty, „tak já zase nikdy nespala s klukem, co se tam dole holí."

Doufala jsem, že ho to aspoň trochu naštve, ale jen mi podrazil lokty a začal mi přejíždět dlaněmi po zádech. „Jenže ty, lásko, jsi nikdy s žádným jiným chlapem nespala," připomněl mi se spokojeným úsměvem.

*Co se to se mnou za poslední rok stalo, to by mě sakra zajímalo :D tehdy bych takovou kapitolu napsala jedině pod hrozbou smrti a teď se tím bavím... :D*

Pět plus jeden kocourKde žijí příběhy. Začni objevovat