29. Od řešení k problému

428 64 6
                                    

Felix chvíli nechápavě zíral, načež ze mě ruce sundal. Co se děje?"

"Dala bych si čokoládu," plácla jsem narychlo, když mě nic jiného nenapadlo.

Felix vypadal zmateně, ale nechal mě odejít do kuchyně. Opřela jsem se o pult a mezi hlubokými nádechy a výdechy se snažila přijít na to, co se zrovna stalo. Právě jsem se rozhodla napít se trochu vody, když za mnou přišel.

Podíval se na už prázdnou sklenici, kterou jsem do sebe převrátila jako panáka, a pak vytáhl ze skříňky nějakou bonboniéru. Zatímco ji vybaloval, neřekli jsme si ani slovo. Nakonec jsem se k němu obrátila zády, abych se na něj nemusela dívat.

"Ree?"

Když jsem se otáčela zase zpátky, čekala jsem pár různých věcí, mezi něž patřila žádost o vysvětlení gaučového fiaska. Ale celkem určitě jsem nečekala Felixův totálně zmatený pohled a ruku s proužkem nataženým ke mně.

"Ty sis dělala těhotenský test?"

Počkat. Co?

"Ne," vytrhla jsem mu papírek z ruky. Svítila na něm jediná čárka. "Ne, já ne..."

"Ahoj, vy jste tu oba?"

No, někdo si ten příchod opravdu umí načasovat.

Pět plus jeden kocourKde žijí příběhy. Začni objevovat