40. Nezaujatý kocour a sklenka vína

240 46 2
                                    

"No není nádherné? Naše úžasné děťátko," rozplývala se Lau. Ze začátku jsem s ní souhlasila, ale když zvládla mlít pořád to samé dokola celou cestu autem z ordinace, kde byla na prohlídce, pomalu mi tím začínala lézt na nervy.

"Bubblegume, dívej!" neúspěšně se snažila upoutat pozornost našeho kocoura, mávajíc mu před nosem fotkou z ultrazvuku. "Budeš mít sestřičku nebo brášku!"

Nenápadně jsem si nalila sklenku bílého vína. Potichu jsem si ji vychutnávala napůl schovaná za lednicí, když jsem zaslechla vzlyky.

"Zlato, co se ti stalo?" vyběhla jsem okamžitě k ní.

Lau se po tvářích kutálely obrovské slzy, klekla jsem si k ní na zem a hledala nějaké zranění, mrtvou kočku, nebo něco podobného.

"Jeho...," vzlykla Laura, "jeho ta fotka vůbec nezajímá!"

Věřte, že mě to stálo spoustu sil, abych neřekla něco moc ošklivého. Připomněla jsem si, že na kuchyňské lince na mě čeká zbytek sklenky, a objala jsem svoji těhotnou přítelkyni.

"Miláčku, je to kocour," chtěla jsem to vyřešit logicky.

"Ale přece už ho máme takovou dobu! A najednou se ani nechce podívat na fotku... Riri, co když pak nebude mít děťátko rád?"

"Určitě bude," prohlásila jsem přesvědčivě a představila si, co všechno jsou děti schopné kočkám provést. "Budou z nich nejlepší kamarádi."

A po tomhle ujištění moje drahá třetina usnula na gauči s první fotkou našeho malého zázraku v ruce.

Pět plus jeden kocourKde žijí příběhy. Začni objevovat