Už jsem tady nějakej šestý den. A jsem s toho úplně na dně. Každý den brečím. Pořád mám v hlavě jedny a ty samý myšlenky. Například třeba jestli už mě hledají, jestli vůbec někomu chybím atd. Nemůžu to tady vydržet. Jestli přežiju bude to zázrak. A nejhorší je, že mi dávají najíst jednou za dva dny. Takže jsem vyhublá jak nějaká holka s koncentráku. Ale no nic. Buď mě zabijou a nebo umřu hlady a anorexií. A to teď jsme odbočili moc. Nebudu se tady litovat.
Dneska by mi měli dát zase najíst. Teda myslím. Tím, že nemám hodiny, tak nemám vůbec pojem o čase.
Pochvilce přišel do on sklepa a dal mi jídlo a pití. Hltala jsem to tak rychle, že jsem se málem pozvracela.
O den později:
Dnes tu jsem už sedmý den a já.... já se tady klepu strachy v rohu sklepa, protože se včera událo na něco na co jsem nebyla připravená (to si domyslete). Pořád brečím a nožem co jsem tady našla se řežu. Jednou to asi budu muset ukončit. Ale ještě jeden den si počkám. Možná.
Na noc mě vždycky přivazujou k židli nebo ke zdi abych jim neutekla.
Večer mě teda přivázali ke zdi a odešli. Celá noc proběhla docela dobře až na to, že jsem slyšela houkačky od policie, ale jenom to tady projeli.
Ahoj všichni,
Po dlouhé době tady máme další kapitolu. Omlouvám se za mega krátkou kapitolu, ale ten zbytek si chci nechat na dokončení knihy, takže zítra vyjde nová kapitola a tou to zakončím.
Váše Lolinka❤️
ČTEŠ
Prosím nezabíjej mě
RandomJe to o dívce jménem Riley (16). Jednoho dne dívka půjde ven se projít do parku. Cestou u ní najednou zastaví auta a z něho vystoupí dva muži. Odtáhnou jí do auta a někam s ní odjedou. Když dojedou na místo tak jí odtáhnou do sklepa kde jí svázají a...
