Prosím nezabíjej mě

Pokus o únik

Po chvilku jsem v rohu sklepa viděla nůž. Ale jak se k němu dostat, když jsem přivázaná na tak silných provazech. Snažila jsem se spadnout s tou židlí, ale nějak se mi to nepovedlo. Najednou jsem někdo vtrhnul. Lekla jsem se tak moc že jsem spadla i s tou židlí. Zvedl mě a rozvázal mě. A pak odešel, ale ještě jednou do mě kopnul a já sletěla na zem a svírala jsem se v bolestech. Asi další hodinu jsem tam tak ležela a pak jsem začala plánovat jak odtuď zdrhnout.

Koukala jsem všude kolem sebe, ale nic jsem nenašla. Dveřmi to nepůjde, protože to by mě vyděli, takže musím něco najít na to abych ty mříže na tom okně dala pryč, ale jak.

Po pár minutách jsem vzala ten nůž a Skusila je odříznout, ale bezvýsledku.
O kousek dál jsem našla kleště. Sebrala jsem je a šla k oknu. Mříže jsem odstranila a snažila se utéct. Je zvláštní, že jsem si těch kleští dřív nevšimla.

Nejdřív mi nešlo otevřít okno. O chvilku později jsem ho konečně otevřela. Vzala jsem si židli a dala jí k oknu. Stoupla jsem si na ní a pomalu jsem vylejzala s okna. Když jsem skoro byla venku, tak mě někdo chytnul a vtáhl mě zpátky.

On: Takže ty budeš utíkat ty kurvo!!

Vytáhl zbraň. Začala jsem brečet. Střelil těsně vedle mě. Potom do mě začal kopat a pak odešel se slovy:

On: Ještě jednou, tak tě zabiju!

Já jsem tam jenom ležela na zemi a brečela.

Ahoj všichni,

Po dlouhý době tady máme novou kapitolu, tak snad se bude líbit. A chtěla jsem se vás zeptat jestli mám udělat šťastný nebo smutný konec.