Trishia

6. Kapitola

"Au!" Vyjeknu. Z mého krásného snu o projížďce na divokém jednorožci mě vytrhne kousnutí do ruky. "Kri! Měla by ses naučit budit mě jinak! Je to docela nepříjemné!" Řeknu naštvaně.

"Měla bys jí spíš poděkovat, že tě vzbudila tak šetrně. Já jsem tě chtěl polít támhletou studenou vodou. To by bylo mnohem horší." Řekne mi Herp. Rozhlédnu se kolem sebe. Stojíme na kraji nějakého velkého města.

"My jsme tady? Sakra, jak dlouho jsem spala?" Zeptám se.

"No. Jak vidíš, tak ano, jsme. Spala jsi několik hodin letu." Řekne se smíchem Herp.

"Super." Zamumlám si pod fousy, které nemám. "Dobře. Co teď?" Zeptám se.

"Teď? Musíme někam odnést zavazadla, takže tě dojdeme ubytovat do akademie." Řekne Herp. "Zleku, ty teď máš volno, pak si tě zavolám jo?" Řekne směrem ke Zlekovi.

"Dobře. Mějte se Trino a Krishio, zase se někdy uvidíme." Řekne Zlek a odletí.

"Tak. A my tě půjdeme přihlásit. Pojď, odtud je to jen kousek. Znám dobrou zkratku." Řekne s úsměvem Herp a vydá se do kopce.

Po asi deseti minutách chůze nám Herp oznámí, že jsme na místě.

"Tohle je ono?" Zeptám se a ukážu na obrovskou stavbu. Vypadá to jako zámek. Trochu zvláštní zámek, ale to je jedno.

"Ano, tohle je ono. Pojď zavedu tě za Krekou, teda za ředitelem." Řekne Herp a rozejde se k velké kovové bráně vedoucí na nejspíš na nádvoří

"Stát, dovnitř smí jen partneři draků!" Řekne jeden člověk po straně brány, když k ní dojdeme.

"Jako vážně? Neviděli jsme se dva měsíce, a ty mě nepoznáváš? A to si říkáš přítel?" Zeptá se Herp strážného.

"Ou, promiň Herpe. Já jsem tě nepoznal a hlavně, co si pamatuju, tak jsi touhle branou přišel naposled, když jsi byl v prváku!" Řekne strážný a uvolní nám cestu.

"No jo no. Vedu nováčka tak jsem Zleka nechal letět. Víš, jak nesnáší, když musí čekat, než vyřídím veškeré papírování." Řekne Herp.

"Dobře, běžte. Krekou má myslím teď volno, ale před chvilkou jsem viděl Mikela, jak k němu jde, takže je dost pravděpodobné, že nebude zrovna v dobré náladě." Řekne strážný.

"Díky, Dore. Pojď Trin. Musíme jít." Řekne Herp a jde dál. Projde přes velké nádvoří do toho zámku. Projdeme několika chodbami a já doufám, že po mě nikdo nebude chtít, abych se vracel zpět sama. Asi bych se ztratila. Kri však vypadá, že se jí tu líbí, jelikož mi vesele poskakuje kolem nohou a je zbarvená do žluta.

"Tak jsme tady. Hlavně se chovejte slušně." Řekne Herp a zaklepe na dřevěné dveře, před kterými jsme zastavili. Nečeká na vyzvání a už je otevírá a vchází dovnitř. Jakmile vejdu dovnitř i já a za mnou Kri, tak se dveře sami zavřou.

"Vítejte. Už jsem se bál, že nedorazíte!" Řekne osoba, která sedí za stolem. Je to postarší pán s šedivými vlasy. Vypadá mile, ale zároveň je z něj cítit veliký respekt.

"Ale Krekou. Psal jsem ti, že dorazíme nějak během dneška, a víš přece, že já jsem poměrně přesný." Řekne se smíchem Herp. "A navíc jsme tu museli být co nejdřív, aby zbyla nějaká volná místa pro Trinu." Řekne a ukáže na mě.

"Ohm...jistě. Rád tebe i tvou dračici poznávám, Trino. Prosím. Vyplňte tyto papíry a zítra mi je přineste ano? Pak vám řeknu všechno ohledně rozvrhu a tak dále." Řekne ředitel, podá mi asi deset papíru a dál si mě nevšímá. "Herpe, že je to tvá známost dám jí pokoj číslo 15 v sekci A. Ve skříni je všechno, co bude potřebovat na studium. A seznam jí s tím, jak to tu chodí prosím tě." Řekne Herpovi a pak se k nám otočí zády, což asi znamená, že schůzka skončila. Herp nic neřekne a odchází. Vede mě zase chodbami někam hloub do zámku.

Po dvaceti minutách dorazíme před dveře s nápisem 15. "To je ono." Řekne Herp a otevře dveře. Vcházíme dovnitř. Vevnitř to vypadá jako nějaký velký byt, ne jako jeden pokoj. Kri se hned rozebíhá a prozkoumává to. Já si sednu na pohovku, která je naproti dveřím.

"Tak jo. Takže tady budu celej ten rok bydlet?" Zeptám se.

"Ano a buď ráda, že tady. Sekce A je nejblíže ke všem učebnám a místům, na kterých budou hodiny. Ty půjdeš pět minut, oni půl hodiny, což mi přijde docela rozdíl." Řekne a usměje se. Najednou mi zakručí v břiše.

"Ehm...Omlouvám se, ale já jsem od snídaně nejedla, takže..." Řeknu celá červená.

"Jé promiň, já vám slíbil oběd. A máme vlastně štěstí. Je jedna hodina, což znamená oběd i tady na škole. Nejen, že ti ukážu cestu do jídelny, ale taky ti mohu představit pár svých přátel. Jen se převleč ano?" Řekne a odejde čekat před pokoj. "A pohni si." Řekne ještě než zavře dveře.

"Převleč se, ale do čeho? Já nemám nic, co by se hodilo mezi smetanku." Řeknu si sama pro sebe. Najednou ke mně přiběhne Kri, zakousne se mi do nohavice a začne mě tahat do kouta pokoje, ve kterém je skříň, které jsem si nevšimla. Otevřu jí. "Páni." Ujede mi. Skříň je plně vybavená. Jsou v ní šaty snad všeho druhu a barev. Teď si jen vybrat. Zavřu oči a prostě na jedny ukážu. Zkoušet všechny totiž nestíhám. Ty, na které jsem ukázala, se mi líbí. Jsou takové decentní, šedé a dají vyniknout mým zrzavým šatům. Šaty jsou těsně nad kolena, zavazují se kolem krku a u pasu mají třpytivý pásek. Prostě perfektní.

"Trino, musíme jít!" Křičí na mě zpoza dveří Herp.

"Jó. Už jdu." Křiknu nazpět. Převléknu se do těch šatů, obuju se do bot, které byly dané k nim a běžím za Herpem. "Jsme tu." Řeknu, když otevřu dveře a dojdu s Kri u nohou k němu.

"Tak, rychle, nebo přijdeš o to nejlepší místo. To, které si zabereš, budeš mít až do konce školního roku!" Řekne a rychle běží. Následuju ho, ale je to trošku těžší, jelikož si Kri usmyslela, že nebude běhat, a tak se mi vyšplhala do náruče. Dorazím k Herpovi a chci mu říct, že jsem tady, ale slova mi tak nějak uvíznou. Já kvůli té kráse, kterou vidím, nemůžu mluvit.