Trishia

7. Kapitola

"Haló! Trino! Vstávat a zavři tu pusu!" Řekne se smíchem Herp. Já udělám, jak říká.

"To je něco úžasnýho." Řeknu. Myslela jsem si, že jídelna bude naprosto obyčejná, ale ne. Ona to vlastně totiž není jídelna, ale jen zastřešený plácek s jídlem. S hromadou jídla. Všichni, kteří tu jsou jí venku na louce. Kam se podívám, tam nějaký člověk nebo drak.

"Pojď. Ukážu ti nejlepší místo na jezení." Řekne Herp a jde směrem ven.

"Ale co jídlo?" Zeptám se.

"Pro to si můžeš zajít pak. Nejdůležitější je si najít místo." Odpoví mi a pokračuje dál. Popoběhneme s Kri vedle něj a on začne vysvětlovat. "Když jsi tu poprvé s předstihem budeš mít to nejlepší místo. Nemůžu ti však říct, které je nejlepší. Každý jí radši jinde. Já například jím nejraději sám, ale můj kamarád zase jí nejraději s někým dalším. Takže vybrat si místo budeš muset sama. Já ti ukážu jen, kde je to moje se Zlekem, a to mi připomíná, že bych ho měl zavolat." Vychrlí na mě hned několik informací.

Po chvilce chození dorazíme k veliké skále, vedle které stojí veliký hnědý drak.

"Ahoj Zleku." Pozdravím.

"Ahojte všichni. Hledáš si místo, co Trino?" Řekne s úsměvem Zlek.

"Jojo. Jen vůbec nevím, kde ho mám hledat. Zatím se mi tu žádné nezalíbilo a jíst někde, kde je moc hluku se mi nechce." Řeknu smutně. "Ale to je jedno. S Kri určitě najdeme to nejlepší místo! Akorát to bude chvilku trvat. A napadlo mě. Jak poznám, že si to místo už někdo zabral? Nerada bych ho pak naštvala." Řeknu.

"No...Jak to vysvětlit. Asi tak, že drak si tam udělá svoji značku a ostatní draci, byť jsou ještě mláďata, poznají, že by na to místo neměli chodit. Podívej se na Kri. Dokud jí sem nepozvu, ani se neodváží vkročit do mého území." Vysvětluje Zlek. Podívám se na Kri a opravdu. Stojí, a i když na ní zavolám,  ani se nehne.

"Aha. A jak si ho drak teda označí?" Zeptám se, jelikož je to poslední věc, kterou nechápu.

"Já jsem si místo označil drápama, ale jak to udělá Krishia, to opravdu netuším. Víc ti asi neporadím. Až se Krishie něco zalíbí, je jasné, že si to instinktivně označí. Vždyť, podívej se na sebe. Vždycky, když se dotýkáš Kri, září vám na čele zelená hvězda." Řekne Zlek.

"Dobře. Děkujeme. Už vás nebudeme rušit. Mějte se." Řeknu k nim a rozejdu se pryč. Kri mě následuje. "Najděte si místo. Ale jak? Asi prostě půjdeme za nosem, co ty na to Kri?" Zeptám se. "Kri? Kdepak jsi. Kri!" Začnu volat. Super. Jsme na místě, kde to neznáme a ona si jen tak zmizí. Nade mnou se ozve zapištění. "Jak ses tam dostala?" Zeptám se Kri, která stojí na jednom stromě a volá na mě. Sleze dolů a pomalu jde k jednomu keři, kterým jen tak projde. "Počkej na mě Kri. Já nejsem tak malá." Říkám. Nic žádná odezva. Dobře. Pokračuju dál. Projdu tím keřem a narazím na Kri jak stojí u jednoho kamene. Jakmile si všimne, že ji vidím, skočí na něj, pak na větev stromu a zmizí v koruně jiného. Pokusím se jí napodobit.

Jsem tady. Sice asi na desátý pokus, ale dostala jsem se sem. Nejhorší byl asi ten poslední skok. Nakonec jsem zjistila, že nemusím skákat na nějakou větev, ale stačí jen do toho listí, jelikož mě udrží a nepropadnu se. Díky tomuto zjištění teď jen tak stojím na koruně stromu, aniž bych musela balancovat. Kri se tu očividně hodně líbí, jelikož přeskakuje ze stromu na stromu a září jako sluníčko.

"Myslím, že jsme si našly místečko, co ty na to? Nechtěla by sis ho označit?" Zeptám se Kri, která se u mě na chvilku zastavila. Ona se postaví vedle mě a začne chrlit zase ten modrej oheň. Já ho chci začít hasit, ale včas si všimnu, že to tomu listí neškodí. Ono jen lehce zmodrá. Kri takhle ohoří pět stromů a pak se ke mně vrátí. Tentokrát zakručí v břiše jí a já se začnu smát. "Dobře chápu. Půjdeme si pro jídlo. Hlavně se, ale s nikým nechtěj rvát, ano? Byly by z toho jedině tak problémy." Řeknu přísně. Kri změní na chvilku barvu na bílou, ale jakmile jí pohladím a usměju se, zase nabere světle modrou barvu.

S Kri jsme se teda vydaly pro jídlo. Chvilku nám trvalo, než jsme si každá vybrala svoje, ale nakonec to dopadlo tak, že Kri si nesla dvě syrové ryby a já si nesla talíř s bramborami a kuřecím masem. Mňamka. Všechno jsme to donesly na náš strom a tam to snědly.

"Musíme dojít za Herpem a Zlekem." Řeknu směrem ke Kri, když mi dojde, že nás chtěl někomu představit. "Pojď. Sem se když tak pak vrátíme. Stejně to tu kluci určitě budou chtít vidět." Řeknu a slezu ze stromu zase dolů. Tam mi však dojde jedna nemilá věc. "Víš Kri, kudy ke Zlekovi? Já jsem to jaksi zapomněla." Řeknu smutně. Kri začne zase zářit jako sluníčko a rozeběhne se jedním směrem. Rychle se vydám za ní. Kdo ví, co by provedla, kdyby byla sama. 

"Tady jste." Řeknu, jakmile dorazíme na místo, kde sedí Zlek a Herp.

"Ahoj. Tak co, našly jste něco?" Zeptá se Zlek.

"Jo, našly jsme. Teda Kri našla. Já měla co dělat, abych se tam dostala, ale nakonec to stojí za to." Řeknu s úsměvem.

"A nechtěly byste nám to ukázat? Rád bych věděl, kde vás když tak máme hledat." Řekne tentokrát Herp.

"Jasně. Já jsem s tím i počítala. A Kri se už nemůže dočkat až se pochlubí." Řeknu. "Tak tedy pojďte. Je to jen asi tři minutky odtud." Řeknu a jdu směrem k našemu místečku. Kri se k nám připojí a celá září jak sluníčko. Je vtipné jí pozorovat.

O Chvilku později se Zlek zastaví. "Já dál nemůžu. To místo je Krishiino." Řekne smutně. Kri se na něj překvapeně podívá a pak na mě kývne.

"Myslím, že říká, že můžeš jít s námi, že jí to nevadí." Řeknu a Zlek překvapeně zamrká.

"Ohm...Děkuju ti Krishio. Je to do tebe laskavé." Řekne Zlek a pokračuje dál v cestě.

"Pojďte musíme tudy. Teda ty ne Zleku. Ty jen vyletíš nahoru na tenhle strom. My budeme muset zase po svých." Vysvětluji, a nakonec si povzdechnu.

"Nemusíte. Naskočte si. Já vás tam zvednu." Řekne Zlek a skloní se abychom na něj mohli vylézt.

"Děkuju." Řeknu já a za pomoci Herpa se mu dostanu na záda.

"Nemáte zač." Odpoví Zlek a vzlétne. Pak hned zase klesne a postaví se na stromy, které jsou lehce namodralé. Strom se trošku zakymácí, ale ustojí to.

"Páni. To je zvláštní strom. Ale máte to tu pěkné a líbí se mi ten klid tady." Pochválí naši volbu Herp a Kri vedle něj začne radostně poskakovat.

"Chtěl bych vám někoho představit, ale to budeme muset jinam." Řekne po chvilce kochání se výhledem Herp.

"Tak jo." Souhlasí a chci začít slízat ze stromu, když mě zastaví Zlekův hlas.

"Je to daleko, takže buď poletíte, nebo to bude trvat dlouho. Upřímně bych volil tu první možnost." Řekne se smíchem.

"Jo. Klidně. Mě je jen blbé tě takhle využívat." Řeknu smutně.

"Nikdo mě nevyužívá. Sám jsem vám to nabídl a teď už poleťte. Chtěl bych tam být co nejdřív." Řekne a zase se skloní. My na něj vylezeme a vydáme se mě neznámo kam ani za kým.