Prolog

125 6 0
                                    

,,Miláčku zavolej Lily a Petunii k večeři."
zavolala paní Evansová z kuchyně na svého muže. ,,Petunie zavolej Lily." řekl dceři aniž by zvedl pohled od novin.
Petunie se zvedla z křesla a otevřela okno. ,,Severusi!!" zavolala. Na kopci nad domem se zvedla černovlasá hlava. ,,Řekni Lily, ať jde domů!" dokončila větu a zavřela okno.

Byl teplý letní večer, asi šest hodin a jedenáctiletá Lily Evansová spala na nezalesněném kopci pod vrbou opřená o kamarádova záda.
,,Vstávej ty Šípková Růženko." zatřásl s ní. Protáhla se. ,,Kolik je hodin?" zeptala se když si všimla, že je všude okolo tma.
,,Šest myslím.." řekl a pohlédl na staré potlučené hodinky které měl na ruce.
,,Za deset minut čtvrt na sedm. Skoro sem se trefil." usmál se.
,,Volala tě Petunie, už bys asi měla jít." otočil se na ní. ,,Máš pravdu, máma bude zuřit." odpověděla a začala se kvapně sbírat ze země. ,,Ahoj zítra." řekla a objala ho. Pak se bez jediného slova otočila a rozběhla domů. Ani nevěděl, jak dlouho tam stál a koukal na místo, kde mu zmizela z dohledu.

Pobertové aneb sedm let v BradavicíchKde žijí příběhy. Začni objevovat