Pobertové aneb sedm let v Bradavicích

Nebelvír!

Tuto kapitolu věnuji TerezieLi za podporu kterou této knize poskytla❤️.
Vlak začal zastavovat. ,,Už jsme tady!!!"
začala ječet Agnes a nesmyslně při tom rozhazovala rukama.
Všemi vagóny se nesl hlas strojvedoucího, oznamující aby všichni studenti zanechali svá zavazadla ve vlaku. Celá partička se zvedla a zamířila na studenty přeplněné nástupiště.
Kousek od nich stál muž, velký asi jako dva normální lidé a křičel na celé nástupiště. ,,Prváci ke mě! Prváci ke mě!"
,,To je Hagrid." zašeptala Lucy když k němu vyrazili. ,,Sestra mi o něm vyprávěla. Prý je moc milý."
Došli k němu. Kolem něj už stálo přibližně dvacet dětí jejich věku, kteří se nervózně rozhlíželi.
,,Poďte za mnou. Pojedete loděma a u hradu vás předám profesorce Mcgonagalovej." zahlaholil obr.
Vyrazili k jezeru, ve kterém se krásně odrážela noční obloha.
Lodě na ně čekaly u malé skalky.
Nasedli do nich. Holky jely spolu jednou lodí a kluci druhou.
,,Za chvíli už uvidíte Bradavice." volal Hagrid že předu. Loď měl sám pro sebe, ale i tak se do ní téměř nevešel.
Objeli skalku.
Všichni vydechli úžasem.
Před nimi se na majestátním útesu tyčil obrovský hrad a záře z jeho oken se nesla přes celé jezero.
Odraz hradu ve vodě vypadal, jako by pod vodou byl ještě jeden takový.

Trvalo dobrou tříčtvrtě hodinu, než se dostali na druhou stranu jezera.
Když poslední loď konečně s velkým šplouchnutím narazila na břeh, Hagrid jim ukázal malou pěšinku, vedoucí prudce nahoru do kopce, směrem k hradu.
Byla tma a tak bylo velmi obtížné vyhrabat se po kamenité cestě nahoru bez zranění.
Nakonec se to všem podařilo a stanuli před obrovskou dřevěnnou bránou.
Hagrid zvedl jednu ze svých obrovských pracek a zabušil na ní.
Brána se s hlasitým zavrzáním otevřela.

,, Vítejte v Bradavicích." řekla brýlatá žena která se v bráně objevila. Na sobě měla dlouhý hábit, na hlavě vysoký klobouk, podobné jako nosili studenti a ve tváři velice přísný výraz.
,,Jsem profesorka McGonagallová" pokračovala. ,,ředitelka Nebelvírské koleje. Za chvíli vás do jedné z našich kolejí také zařadíme. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Po dobu kterou v Bradavicích strávíte bude kolej něco jako vaše rodina. Budete pro svoji kolej získávat body, ale když porušíte školní řád, vaše kolej o body přijde." dokončila svůj monolog.
Otočila se k obrovi. ,, Děkuji Hagride, teď už si je vezmu na starost já."
Pokynula rukou, aby šli za ní.
Vešli do obrovské vstupní síně. Byla tak velká, že by se do ní vešel klidně celý dům.
Prošli kolem několika schodišť a došli k podobné bráně jako ta kterou vstoupili do hradu, jenže tahle byla menší.
Profesorka jí otevřela a vkráčela dovnitř.

Byli v místnosti, která byla ještě větší než vstupní síň.
Kráčeli za profesorkou McGonagallovou širokou uličkou mezi čtyřmi stoly, kde už seděli ostatní studenti.
Přímo před nimi stál kolmo na ostatní stoly ještě jeden, za kterým seděli profesoři.
A právě tam je profesorka McGonagallová zavedla.
Postavili se zády k profesorům, tedy čelem ke studentům.
Před nimi na malé stoličce stál starý, děravý klobouk. Najednou začal zpívat.
Nikdo z dětí ho nevnímal, ale když dozpíval, začali spolu se všemi ve velké síni tleskat.
Klobouk se lehce uklonil a pak zůstal stát na místě nehnutě.
,,Až přečtu vaše jméno, dáte si klobouk na hlavu a sednete si na stoličku, aby vás zařadil." řekla profesorka McGonagallová s dlouhým pergamenem v ruce.
,,Suzy Malcová!"
,, Mrzimor!" vykřikl klobouk a hnědovlasé děvčátko se rozeběhlo za stolem, odkud se ozíval tleskot a jásot.

Rozdělování bylo nekonečné. Monicu uklidňoval alespoň fakt, že rozdělit zbívá
jen pár lidí.
,,Severus Snape!" zvolala profesorka.
Lily vedle ní sebou lehce trhla, když černovlasý chlapec vystoupil z řady a vydal se ke stoličce.
Když ho Poberti uviděli, začali si něco šeptat a potichu se smát.
,, Zmijozel!" oznámil klobouk a chlapec se vydal k jednomu ze stolů.

O dobrou čtvrt hodinu později, byli již všichni z Pobertů a Pobertek zařazeni.
Všichni skončili v Nebelvíru.
Všichni až ne Monicu. Ta ještě stále postávala před profesorským stolem a čekala, než klobouk zařadí Emily Klubsenovou. Když byla konečně zařazena do Havraspáru, přišla na řadu.
Posadila se na stoličku a nasadila si klobouk na hlavu a ten jí okamžitě spadl přes oči.
,,Hmm jsi chytrá. Odvaha ti nechybí.
Řekl bych Havraspár ale.." ozval se hlas v její hlavě. ,,Ne do Havraspáru ne!" zašeptala Monica při myšlence na své kamarádky z Nebelvíru.
,, Havraspár ne, říkáš? No budiž. Ať je to tedy.." ,, Nebelvír!" vykřikl na celou síň.
Monica se posadila mezi Lily a Agnes a všichni ji začali objímat a gratulovat.

Čus Veveřáci
Co říkáte na kapitolu?
Mně Agnes hrozně připomíná mně. Asi máme stejnou mentální poruchu😂😂.
Také vám chci oznámit jednu důležitou věc.
Teď si asi budete říkat, že jsem úplně divná, ale mně se stýská po fantasy😭.
Proto bude od PŘÍŠTÍHO čtvrtka vycházet kromě The best songs ještě kniha Avatar.
No nic, na knihu se určitě podívejte a..
Bae guys✌️