PLEASE DON'T GO | FF Marcus & Martinus

💚nine💚

"zlato?" Řekl Martinus..
"Ano?" Odpověděla jsem a lehce jsem si utirala slzy..
"Jsem tu s tebou a budu. Ty to zvládneš! Vybojuješ se z toho, jen nesmíš udělat něco co by tě o to připravilo.."

Usmála jsem se a dala jsem mu lehkou  pusu na tvář..

Chvíli jsme si povídali o tom, co nového ve škole, kdo vyhrál kdy ve fotbale..
Pak se zeptal jak jsem se sem vůbec dostala.
Řekla jsem mu to od začátku do konce. ...

Takhle to bylo pár dní.
Já už měla za sebou nějaké to vyšetření a někdy mi bylo fakt blbě.

Byla asi středa (neměla jsem přehled ve dnech, nějako jsem to nevnímala)
a Martinus zas přišel, zeptat se jak se mám a tak.

Bylo asi 5 a řekl že musí jít..
Pohladil mě po vlasech, ale na jeho ruce zůstaly chomáče vlasů...

V ten moment přišla "sestra" a řekla: "přesně proto jsem přišla ale někdo už to zjistil dřív že to je třeba.."

Nejdřív mi nedocházelo co, ale ano. Bude mi stříhat vlasy...

Tinus odešel a sestra vešla do místnosti.
Usmála se a řekla jestli by to přece jen nebylo lepší, abych nějak vypadala..

Řekla jsem tedy že ano a ona začla..
Skončila a já se mohla podívat, jaká velká změna to je..

Přišla jsem k zrcadlu a pohlédla jsem do něj.
"Krátký.." řekla jsem..
"Zlato, jak to myslíš?" Zeptala se sestra ...
"Nejsem na to zvyklá. Ale budu muset." Odpověděla jsem a posadila jsem se zpět k posteli.

Povídali jsme si a pak najela na Martinuse..
S: "Tak co ten klučina, co tu k tobě chodí každým dnem?"
JÁ: "um, coby?"
S: "kamarád?"
JÁ: "no, víc než kamarád. Víc než nejlepší kamarád. Je to ten nejlepší boyfriend na světě"

Řekla jsem a zasmála jsem se.
Taky se usmála a pak už mě nechala odpočívat..

Ať už jsem v jakém koliv stavu, tak mě nic nezastaví a já jsem odhodlaná bojovat...

❤❤❤❤❤❤❤
ČAUKY, JSEM TU S DALŠÍ KAPITOLOU.
JE TO NUDA, NEMAM MOC NÁPADŮ.. DOUFAM ŽE I TAK SE LÍBÍ!