Carmen ( inspirace z muzikálu )

vášeň nebo smrt

Stmívá se a krásná zdobená kašna tajemně zurčí.
Studená voda která se na jejím dni skrývá mi jemně pokropí ruku když si zasněně prohlížím tvář, jež patří Josému.

Vypadá zamyšleně a taky trochu vystrašeně.
,,Tak jo, kdo to byl ? Kdo byl ten chlap s tim nožem ? "

,,Nemysli na něj."

Začínám si mnout zakroucené prameny svých tmavých vlasů.

,,Carmen ty jsi v nebezpečí."
,,Je to chlap jako každej jinej, myslí si že jsem jeho majetek, ale to se vážně plete."

Pozvolna mu začnu sundavat svršky které už teď určitě nebude potřebovat.

,,Ty ses o mě bál." moje otázka vyzní spíš jako věta oznamovací.
,,Ty mě chceš chránit před všema syčákama na světě. Proč bys to dělal vždyť pro tebe nic neznamenám."

,,Já nevím, instinkt." odpoví teď už polonahý

,,Instinkt ?" vzdychnu když ho vzrušeně hladím po tváři
,,Jako když si matka v přírodě chrání svoje mládě ?"

,,Ne. Jako chlap, který má pocit že tě zná celý život."

Srdce se mi divoce rozbuší. Jeho rty jsou plné vášně a každý jeho dotyk mi nahání mrazení.

Vezmu jeho obličej do dlaní a on mě zatím rychle vtáhne do svého  náručí. Kéž by se tak zastavil čas.
Aspoň na chvíli.

Začne mě líbat na krku a na dekoltu a já se jen zakláním abych mu to ulehčila.

José najednou ucítí jak se třesu a proto si mě něžně pritiskne ke svému horkém tělu. Bříšky
prstů přitisknu na jeho záda a on mě zatím políbí na tvář.

I když jsem šťastně zaplavení vášní neunikne nám cizí přítomnost.

José se ode mě odtrhne přesně  včas.

,,Poručíku Rivero !"

Ach bože jak já toho Zunigu nenávidím. Copak nemá nic lepšího na práci ?

,,Tentokrát mi neutečeš, mám s tebou jisté plány."

Vím že je to zvláštní ale jeho výrok směřoval ke mě.
Tázavě na něj hledím a přitom se nepřestávám držet Josého.

Zuniga vytáhne pistoli a namíří ji na něj. Jsem v šoku a vím že mám jen pár vteřin. Chci si stoupnout před něj a zachránit ho ale nejde to protože si mě José naopak zastrčil za sebe aby mě tak ochránil.

Zuniga by už nejspíš vystřelil, kdyby se na něj zezadu kdosi nevrhl.

Ten kdosi je Garcia a nejspíš měl původně v plánu zamordovat Josého.

Začne krvavá bitva. Garcia do něj začne bušit pěstmi a Zuniga se mu jen bezmocně brání.

José stojí vedle nich a odhodlaně je pozoruje zatímco se mu pot leskne na svalnatých pažích.

Vypadá to jako by se chtěl přidat ale to mu nesmím dovolit.

,,Pojď musíme jít ! Pojď !"
kricim hystericky a přitom sleduju Zunigovu košili nasáklou krví.

,,Ale já nikam neutíkám !"
brání se když se ho snažím odtáhnout 
,,Ale po Zunigovi jsme na řadě mi! Pojď!"

Běžím pryč a přitom v hloubi duše věřím že José uteče za mnou.