Carmen ( inspirace z muzikálu )

žárlivost

Celá unavená doběhnu zpátky do cirkusu. Toho magora jsem naštěstí setřásla, ale je to docela otrava takhle pořád před někým utíkat.

Když se rozhlížím kolem nestačím žasnout. Všichni tu mají na pylno a neúnavně nacvičují své choreografie na zítřejší představení.

V jednom rohu vidím svůdné dívky na hrazdách, o kousek dál se zase vysoký mužík snaží přejít po laně jež je zavěšené ve výši.
Krotitelé trénují svá dravá zvířata, hadí žena už je zase omotaná chřestýši a siamská dvojčata se vesele doplňují.

,,Carmen !"
Ohlédnu se a spatřím Edu, je to docela příjemný chlapík který nám zajišťuje reklamu a jen díky němu má cirkus dobré ohlasy.
,,Garcia se po tobě sháněl."
,,To mě nepřekvapuje." odvětím a přitom prsty přejíždím mříže klece v níž předvádím své vrcholné číslo.

,,Potřeboval něco konkrétního? Nebo jen otravuje."
Eda se pobaveně usměje
,,To nevím ale bejt tebou tak za ním skočím."
,,Je to nutný ?" začnu se vymlouvat jako malá.

Nesměle přikývne zatímco já se smutně usměju.
,,Tak se zatím měj." ještě se mírně otočím než odejdu.

Nevím jestli je lepší nechat se seřvat hned nebo to nechat na později. Ale stejně nemám nic na práci takže.........

Roztřeseně zaklepu na dveře od jeho bytu.
Otevře mi téměř okamžitě i když je trochu zaražený. Matně si vybavuju kdy jsem k němu naposledy zašla dobrovolně.

,,Tak pojď." řekne a já mám chuť něco namítnout jenže mě nic nenapadá.
A tak nejistým krokem vejdu do místnosti.
Žaludek se mi bolestivě svírá kdyz ucítím známou vůni a nebo to není vůně ?

,,Nemusíš mi nic vysvětlovat, já vím o každém tvém kroku."
,,To je mi jasný." zalžu protože absolutně nechápu jak to že nemá nic jiného na práci než mě neustále sledovat.

,,Trochu se ti to vymklo z rukou."
,,Možná." přiznám příkře
,,Ten tvůj policajt je pěkně ubohej. "
,,Jak to myslíš můj policajt?"
,,Já vím o všem, Carmen."
,,Takže mi tu teď stropíš žárlivou scénu ?"

Trochu strojeně se zasměje
,,Ne, protože ty mě teď ujistíš že tě vůbec nezajímá."
,,Samozřejmě že mě nezajímá."
zalžu už po druhé.
,,Navíc je zasnoubený."
,,A to je pro tebe jako překážka ?"
řekne ironicky

Není ale chvíli mi to připadalo jako dobrej argument, zase jsem se spletla.
,,Mohla bys tu dneska zůstat."
Při té představě mám chuť jít zvracet.
,,To mě jako budeš nutit ?"
,,Chci jen aby sis uvědomila kam patříš a taky komu patříš."

Zle se mu zatřpytí oči a mě opět zaplaví známý pocit strachu.
Snažím se to nedat najevo ale nejsem si jistá jestli úspěšně.

,,Vrátím se do cirkusu."
Rychle se otočím ke dveřím ve snaze rychle zmizet z jeho přítomnosti.
Bleskurychle me chytí za levou paži a ja trochu zasténám bolestí. Jeho surovost mě ubíjí.

,,Nikam nepůjdeš."
,,Nejsi nemocný ?"
,,Děláš si o mě starosti ?"
,,Zas tak moc si nefandi."

Chci se mu vytrhnout zatímco on se mi vysmívá.
,,Jsi roztomilá, když se zlobíš."
,,Nenávidím tě. " štěknu zoufale
,,Já vím, taky tě miluju."
,,Kdybys mě miloval nechoval by ses ke mě jako ke kusu hadru !"

Naštvaně mě pustí a já si promnu bolavé místo uprostřed paže.
Mám chuť začít křičet, ale to by ho jenom rozesmálo.
Nechápu proč se ke mě takhle chová.

,,Je to s tebou pořád horší a horší." postěžuju si
,,S tebou taky."
,,Ale já se nechovám jako psychopat."
,,Ale pořád mi utíkáš."

Už nemám sílu tu s ním být, je mi z něho akorát úzko.
,,Nech mě už jít."
Ani se nestačím divit co následuje.
Otevře mi dveře a nechá mě odejít do mrazivé noci.

Krátce pohlédnu na jeho zamračenou tvář a potom bez jediného slova odejdu.

Jakmile se ocitnu venku mráz mě štípne do tváře.
Silný vítr mi podrazí kolena a já mám co dělat abych se udržela na nohou.

Znám Garciu už dlouho a vlastně jen díky němu mám s čeho žít, nejspíš bych mu měla být věčná, ale copak to jde když se ke mě chová jako bych byla jeho majetek.

Ale já jsem plnohodnotná lidská bytost a nikomu nepatřím.
Jediné co vždy dávalo mámu životů smysl byla svoboda.
Miluju ten pocit smět si dělat co chci a nebýt nikomu zavázána.