Carmen ( inspirace z muzikálu )

V kostele

Rychle rozrazím mohutné brány kostela. José měl pravdu, když říkal ze tady bude.

Tak nevinná a zmatená. Zlatá barva vlasů se ji odráží ve světle svíčky kterou drží v ruce.

,,Vy ? Tady bych vás nečekala."
,,Vy a já spolu ?" odvetim
,,Je....?"

Odpovím ji ještě dřív než stihne otázku dokončit.

,,Ano je v bezpečí."
,,A...zabil Zunigu ? Zabili jste vy dva Zunigu ?"

Pochmurně nakrčím obočí.
,,To ho tak málo znáte ?"

,,Já znám jeho ale neznám vás."

Chápu že se chce ujistit a tak ji všechno vysvětlím
,,To Garcia zabil Zunigu a zabije i Josého a každého na kom mu záleží, takže i vás."

,,Josému na mě nezáleží, teď už ne."

Vycetla mi to přímo do tváře ale já ji chápu. Nakonec kdo zničil ten jejich naivní vztah ? No já.  Vlastně jsem zničila všechno na čem ji kdy záleželo.

Provinile pokrčím rameny
,,No nic já vás varovala a víc udělat nemůžu."

,,Kam jdete ?" ozve se za mnou
,,Pryč odsud, tohle místo mi nahání husí kůži."

,,Víte jak to myslím."

,,Do cirkusu, za ním, pomoct mu odhalit pravého vraha."

,,Půjdu s vámi." řekne laskavě ale ja jen zavrtim hlavou.
Vždyť ona ani nezná skutečný svět, věří v dobro všech a vůbec nechápe ze existují i zlý a nepřející lidi.

,,Ne zůstaňte tady, tady jste v bezpečí."

,,Už mě to bezpečí přestalo bavit."

Začnu váhat. Bojím se že když půjde se mnou tak na to doplatí.

José měl pravdu, ona je tak čistá a laskavá. Dokonce i na mě, na ženu která ji přebrala může.

Ona si zaslouží krásný život plný dětí, radosti a ne smrt.

,,Dobře, tak pojďme."

Jsem si jistá ze ji dokážu ochránit, když budu s ni tak se jí nic nestane.