Marcus&Martinus

Cože?/ 5 kapitola

Přiběhla jsem na hřiště protože jsem uslyšela pisknuti píšťalky,,dobré ráno dnes budeme hrát hry" otočila jsem se a hledala Marcuse. Nikde jsem ho nevydělá. Zastavila jsem se u jednoho kluka byl podobný jako Marcus ale nebyl to von, asi to bude jeho dvojče počkat to je Martinus, jsou tak podobní. Vsichni se rozutekly na snídani. Šla jsem do mistnosti a někdo mě protlačil na zeď,, ahoj Marcusi" usmála jsem se,, ahoj zlato" a políbil mě. A pak pustil, šla ksem za holkama,, už jsem tady" a sedla jsem si s jídlem,, tak kde jsi byla" usmala se Kate,, jen jsem šla po zadu" a zamyslela jsem se,, aha" usmála se na mě Natka. ,,půjdu do chatly" usmála jsem se a odešla.

V chatě

Sedla jsem si na pohovku a zrovna mi zazvonil mobil. Přišla mi zpráva.

Mamka: ahoj
Já: čauky
Mamka: co děláš
Já: jsem v chatě
Mamka: aha no...
Já: co se stalo
Mamka: děda nám umřel
Já: cože?
Mamka: ano nedělám si srandu
Já: aha

Začala jsem brečet jako malá,, neee" proč mě. Za chvíli někdo přišel ale nevšimla jsem si ho. Někdo mě objal ze zadu,, proč brečíš",, nech mě" zařvala jsem na někoho. Pak jsem se otočila a uviděla jak vedle mě sedí Marcus. Rychle jsem si utřela slzy,, co se stalo",, nic" odsekla jsem,, ale něco se muselo stát" zakroutil Marcus hlavou.,, Nic se mi nestalo jasný" zařvala jsem na něj a opřela se o sedačku,, tak promin" omluvil se mi a pohladil po zádech,, ne já se moc omlouvám" začala jsem zase brečet,, to je v pohodě" usmál se na mě a políbil do vlasů. Objala jsem ho, obětí přijal a vždy když mě pohladil po zadech naskočila mi husí kůže, ale je hlavní že se u něj cítím v bezpečí. Najednou tma a šero. Snažila jsem se probudit ale to vubec nešlo. Co se děje. Já usnula nebo omdlela. Musela jsem zpomínat na dědu, který mi umřel. Najednou cítím jak mě někdo vzal a na něco položil. Snažím se otevřít oči, slyšela jsem hlasy kolem mě jak o mě mluví. Zdá se mi to nebo je to opravdové?