Odjezt- Příjezt domů/ 22 kapitola

117 5 3
                                    

Ráno jsme se musely zbalit brzo protože už jedeme domů. Ty dny utekly jako voda.,, Je tu letadlo" oznámila jsem jim, nastopily jsme do letadla, sedla jsem si k oknu a Martinus vede mě, a ti dva na proti nás. A čekaly až se letadlo vznese.,, Těšíš se domů" nazvedl Marcus jedno obočí,, jo i ne" řekla jsem a furt koukala z okna ven,, aha" pokrčil rameny a opřel se o sedadlo. Jak letadlo letělo tak jsme letěly přes krásné moře, pláže, domy, pevniny a pak přes velký oceán. Uvelebila jsem se na sedadle, opřela se o Marcusovo rameno a pomalu únavou zavírala oči. Asi jsem usnula protože mě zbudil Marcus,, stávat" a zatřásl se mnou.,, Už otevírám oči a jsem v zhůru" řekla jsme trochu ospale a koukla se z okna ven. Letadlo v tu chvíli přistálo a všimla si že venku stojí táta s autem,, hele tam je Kate" zaradovala jsem se. Vzala jsem Natku za tričko a utíkala s ní za Kate,, čaute holky moc jste mi chyběli a celá škola si o vás začala šeptat" a silně nás objala,, a o čem",, že si užíváte a ostatní ne a potom vás pomlouvaly atd..." pak se koukla na Marcuse a Martinuse,, a pak říkaly že je to divné že tu nejsou i ti blondáci" zašeptala a ukázala na ně. Co mezitím se holky obímaly a Kate zdravila kluke a ptala se jaké to tam bylo jsem šla za otcem ho přivýtat,, ahoj tati",, ahoj zlato jak tam bylo?" a objaly jsme se,, super to tam bylo" zasmála se a nasedla do auta,, a co máma" zeptala jsem se když už jsme jely do našeho města,, je doma s Májou a už se obě dvě na tebe těší" usmál se a já zmlkla,, aha" řekla jsem na konec. Pak si všimla toho že Martinus s Natkou se drží za ruce,, super koukej se na ty dva možná to bude chvíli trvat" zašeptala jsem Marcusovy který mě políbil na moje rty.,, Asi jo" a usmál se. Táta ještě zavezl kluky a holky domů a pak konečně my domů a já spadnu v pokoji do teplé peřinky. Otevřela jsem dveře od pokojiku, hodila kufr ke skříni a spadla na postel. A mamka za mnou pak přišla,, ahoj jak ses měla" a sedla si na postel,, suprově" usmála se,, tak to jsem ráda" a pohladila po vlasech,, nechceš pití nebo jídlo jseš určitě unavená" řekla dost starostlivě,, ne udělám si sama" ale jak jsem to dořekla už mamka byla v kuchyni,, na tu máš" podala mi jídlo,, děkuji" usmála jsem se a zakousla do měkkého čerstvého rohlíku se salámem,, zž pujdu jo? Kdyby jsi mě nebo tátu chtěla zavolat jsme tu ale potichu malá spí",, dobře" usmála se na mě a pak odešla. Mám ji ráda jaká je ale je moc starostlivá, ale mě to nevadí a taky je na mě hodná, ráda mi pomůže, je laskavá a obětavá, táta je zas  hodný, milí ale rád si do mě někdy i rypne. Lehla jsem si vyčerpáním a po pár minutach usnula.

Marcus&MartinusKde žijí příběhy. Začni objevovat