Marcus&Martinus

Konečně spolu- Zármutek/ 27 kapitola

Dnes je sobota tak se můžu konečně vyspat. Ale nemůžu usnout protože musím zpomínat na Kate. Chudák holka, hodně jsme toho zažily a známe se už od malička jak jsem byla v první třídě a ona ve druhé. No jo život jde dál, a já musím se přizpůsobit že se nedá nic dělat. Pomalu jsme vstala a šla se umít, vlasi si dala do copu a namalovala. Pohřeb Kate bude za 5 dny, chudák celý život měla před sebou a tet už tu není no aspon že už ji nic nebolí, já snad toho zasra.... zmr.. zabiju zničil ji život. Sedla jsme si na postel a nevnímala okolí jen zpomínala na naše chvíle pak do našeho nej kamaradství přišla Natka. Šlo všechno jak mělo a užívaly si života ale jednoho zara.... dne prostě musela odejít. Nechala tu nás, at žijeme dál a my tu brečíme a litujeme že jsme všechno udělaly my. Na konec jsem se zvedla a šla zazvonit na Natku. Šli jsme spolu do nemocnice a do Kate pokoje. Celou cestu jsme jen kukaly na cestu a modlily se at Kate je s náma. Sedly jsme si na židli a já ji dala ruku,, Kate, měli jsme tě rádi a doufám že tě už nic nebolí, máme tě rádi. Celá škola je neštastná, byla jsi slavná a tet jsi už v nebi. Jen ti chci říct že tě budeme mít vždy tady" a ukázala na hrud kde máme sdce,, vydíš tady v srdci" a měla jsme v očích slzy. Natce slzy už dávno padaly pak ji chytla druhou,, jsme i přes to že jsi v nebi tak jsi naše nejlepší  kámoška a nikdo nás nerozdělí. Máme tě rádi a nikdy na tebe nezapomeneme a budeme zpomínat na tebe každý den a noc" pak ji ale pustila. V nemocnici jsme byli až do večera, chtěli jsme u ní ještě zůstat ale setřička nás vyhodila.,, Co budeme dělat?" zeptala jsme se,, nevím ale jdu domů" řekla Natka a odešla. Sedla jsme si na lavičku u mého baráku a měla jsme v dlaních hlavu a brečela,, ahoj zlato" uslišela jsem,, proč brečíš" koukla jsme se na Marcuse který zázračně seděl vedle mě na lavičce,, nic jen" a utřela jsme si oči,, co se stalo" a pohladil po vlasech,, Kate umřel-l-la" a zase se pustil proud slz na moje kalhoty,, ježiši co se stalo" a objal mě,, jeden zme... unesl Kate no a tam ji týral a potom se to vyřešilo ale další den byla v nemocnici. Kde n-no on-no jsme chtěi jít do jejího pokoje v nemocnici ale kolem n-nás jeli d-doktoři s vozíkem a na n-něm byla ležíc-cí K-Kate",, to mi je líto pojd sem" a přitáhl si mě, tet jsem opravdu potřebovala obejmutí a bezpečí.,, No oni ji chtěli oživovat protože ztratila bezvědomí ale neprobrala se tak umřela. Za 5 dní je pohřeb" dokončila jsme monolok a hlavu položila o rameno Marcuse,, je mi to líto" a jak se na mě otočil podíval se mi do očí,, mám je červené že" řekla jsem a v hlase šlo slyšet zármutek.,, Jo", pohladil mě po obličeji a políbil na mé rty.