Jáchym je na operačním sále.Má ošklivě zlomenou nohu tak,že tam doktoři musejí dát pár šroubů.Do chvilky byla v nemocnici moje mamka s Jáchymovýma rodičema.
Byla jsem s nervama v háji.Mamka mě uklidňovala.Byla jsem na tom hůř než Jáchymova máma která stále brečela.Dávám si to za vinu..Proč jsem ho nechala jet prvního?Proč sem mu neřekla ať se rozhlídne?
Byla jsem na tom opravdu špatně a bylo mi pořád hůř a hůř.Na sále byl dlouho,protože mu ještě sešívali to koleno,kde měl ten zaražený střep.Ten střep mu totiž natrhl žílu,proto tak krvácel.
3 hodiny jsme čekali před operačním sálem,než ho vyvezli po operaci.Hned jsem k němu běžela a byla jsme celou dobu u něj.Ukecala jsem doktory,abych s ním mohla zůstat celou noc v pokoji než se probere.Ti doktoři byli hrozně milý a dali mi tam křeslo hned k jeho posteli.Celou noc jsem u něj byla a tiskla mu ruku a doufala,že se co nejdříve probere a já ho políbím na jeho dokonalé rty.
Bylo asi 8 ráno.Nespala jsem skoro celou noc,chvilkama jsem usnula,ale vždy mě vzbudila naděje,že se probere a já tu budu spát a prošvihnu to.Občas přisla i jeho máma a trochu se o mě i bála,že jsem skoro vůbec nespala.Sice mám pytle pod očima jako by měly přijít povodně,ale to nezabrání tomu abych usnula.
Najednou začali přístroje na které byl připojená Jáchym pípat rychleji a rychleji.Trochu jsem se vylekala,než jsem viděla,že pomalu otvírá oči...
Chci se omluvit za to,že sem tuhle kapitolu omylem napsala do jiné knihy:DProstě sem si toho nevšimla:D Budě dělat na koci každé kapitoly věnovačky,tak kdyžtak pište do komentářů:) MILUJU VÁS!:)
