To co mi Jáchym řekl bylo nezapomenutelné,krásné,kouzelné a nemůžu na to zapomenout.Jáchym ležel v nemocnici týden.Byl v pořádku a plný života jako nikdy jindy,aspoň jsem si to myslela..
Pár dní po tom co Jáchyma propustili z nemocnice domů jsem se na něj byla podívat( byla jsem tak každý den).Jeho mamka potřebovala nakoupit,tak jsem si řekla že jí ochotně nakoupím a Jáchym půjde se mnou na čerstvý vzduch aby jen neseděl doma u televize.Jeho mamka( jmenuje se Ivana,požádala mě abych jí tykala)..No takže Ivana mi dala nákupní lístek a peníze.Jáchymovi se moc nechtělo,ale musel.
Šli jsme a přecházeli silnici na přechodu,dlouho jsem se koukala aby nic nejelo,nechci Jáchymovi udělat další trauma,ale tomu jsem nezabránila..
Po rovince jelo dlouho auto,jelo pomalu a seděl v něm velice opatrný řidič.Zastavil nám abychom přešli,jenže Jáchym se zastavil uprostřed silnice a zadíval se do světel auta.Koukal do nich asi minutu a pak se jakoby nic rychle otočil a skácel se k zemi.Řidič vyběhl starostlivě z auta.Jáchym byl na zemi a celý se klepal.Nevěděla jsem co dělat.Ten milý pán mi pomohl dostat ho na nejbližší lavičku.V tašce jsem měla lahev vody,tak jsem mu dala napít a mokrým kapesníkem jsem mu otírala čelo.Byl strašně vyděšený,vypadal jako by viděl něco nadpřizeného.Seděla jsem tam s ním ještě asi 10 minut,protože ten pán odjel jelikož spěchal do práce.
Jáchym se na mě podíval a bylo na něm hodně vidět že je vyděšený..
- ,J-j-já se m-moc omlou-vám ale to au-au-auto..' chtěl pokračovat ale skočila jsem mu do toho
- ,To je v pořádku,nic se nestalo,jsem tu s tebou' a silně jsem ho objala
Seděli jsme na tý lavičce asi hodinu a povídali jsme si..
- ,Já zapomněla na ten nákup!'
- ,To nic,pujdem domů a vysvětlíme to mojí mamce,nebude se zlobit' a usmál se
Zvedli jsme se z lavičky a šli domů...
Moc vám chci poděkovat za 1000 reads,nikdy bych to nečekala!<3
Tuto část chci věnovat Elišce Žmolilové:) věnovačky stále platí;)
