On se probírá!
Hned jsem si k němu přisedla...
- ,Lásko?Co se stalo?Proč ležím v nemocnici?'
- ,Srazilo tě auto' a po tvářích se mi začali valit slzy
Koukal na mě a přitom mi silně tiskl ruku,bylo na něm vidět,že se mu chce taky brečet.Koukali jsme na sebe chvilku..
- ,Měl by sis jít znovu lehnout,jsi po operaci slabý,musíš nabrat energii' dořekla jsem to a usmála jsem se na něj
- ,Dobře a ještě něco..' řekl to takovým tajemným tonem,až mě to viděsilo
- ,Povídej' usmála jsem se skrz slzy
- ,Miluju tě' usmál se a já začala začala brečet štěstím
- ,Já tebe taky'
Usmáli jsme se na sebe.Byla jsem u něj dokud neusnul.
Hned co usnul jsem šla říct jeho mámě co se stalo.Hned se začala cítit líp a chtěla vědět jak se mu daří.Nechtěla za ním chodit.když zrovna usnul.
Doktoři k němu přišli asi po hodině,sice byl vzhůru protože toho moc nenaspal,ale i tak jsem byla ráda,že je mu líp.Nohy cítí na dotek a řezná rána po střepu se mu taky začíná hojit,sice mu tam zůstane malá jizva,ale ta se dá později odstranit.
Jsem tak ráda,že je v pořádku,doufám že to tak zůstane...
Tuhle část chci věnovat Báře Bulvový a těm kteří to čtou:) Moc děkuju za hlasy:3
MILUJU VÁS!<3
PS:Věnovačky stále platí;)
