Zabouchávám za sebou domovní dveře a utíkám směrem j Jáchymovu domu.Za sebou slyším Fandu,ale neotáčím se a bežím dál dokud mé nohy nevypoví službu.Opřu se mírně o kolena a zhluboka nadechuji.Pálí mě na plicích.Mám dojem jako by mi měly vylétnout z těla.Chvíli popadám dech a potom se postavím.Motá se mi hlava jako po večírku s alkoholem,ale ustojím to.K Jáchymovi to mám ještě asi 5minut.Pomalu popadnu síly a vydám se na cestu.Nohy mě palí jako v ohni a hlava se mi pořád motá,ikdyž o trochu míň.Stojím před domovními dveřmi.Bojím se zazvonit.Chvíli přemýšlím co mu řeknu.Chybí mi a moc ho miluju ikdyž jsem si to nepřiznám.Seberu odvahu stoupnu si rovně čelem k dveřím a slabě zmáčknu zvonek.Čekám.Nic se neděje.Zkouším to zvonu a znovu,ale dům je prázdný.V kuchyni slyším hlasy.Zkusím mírně zatahat za kliku a zjistím,že je otevřeno.Prudkou silou vyrazím dveře a mířím rovnou do kuchyně.To co vidím mi rve srdce.Na zemi leží Jáchym a v ruce má nůž.Když se na mě podívá je mi vše jasné.Chtěl se zabít a ještě k tomu je opilý.
- ,Jáchyme..' ukápne mi slza
Neodpoví jen vydá chraptivý zvuk a začne zvracet.Musel se pořádně opít.Rychle odhodím vše co mám na sobě a vrhám se k němu,abych mu pomohla.Nůž odložím zpátky do šuplíku a Jáchyma vedu do koupelny.Slyším jak zvrací mezitím co uklízím tu spoušť po něm.Dělá se mi z toho špatně.Když mám vše uklizený najdu na stole papír,nejspíš dopis na rozloučenou.Je směřovaný mě.Rychle ho rozložím a čtu:
"Jestli toto čtete,tak už jsem dávno po smrti.Moc se omlouvám co jsem ti způsobil,protože vím,že jsem příjdeš,ale už bude pozdě..
Miloval jsem tě,miluju a budu.Pamatuji si jak jsme se poznali,jak jsi se otočila a shodila plehovky z regálu.V tu dobu jsem si řekl: Ta je ta pravá.Nemohl jsem se od tebe držet dál.Přitahovala jsi mě k sobě a já neodolal,ani jsem nechtěl.
Je mi líto co se stalo a vím,že se to nedá vzít zpátky,ale kdyby to šlo,byl bych nejšťastnější kluk na světě.Miluju tě a doufám,že po mé smrti na mě nezapomeneš.."
Ukápla mi slza velká jako hrách a rozplácla se na papíru.Jsem blbá.Zavinila jsem to i já.Kvůli mě se málem zabil.V koupelně slyším podezřelé ticho,tak se tam jdu podívat.Jáchym leží na zemi a spí.Stojím ve dveřích a usmívám se jako pitomá,jsem ráda že jsem přišla včas a zachránila ho.Dojdu do jeho pokoje pro deku a polštář,aby mu nebyla zima.Mezitím co spí jsem uvařila něco jednoduchého k jídlu a připravila prášky proti bolení hlavy,bude je potřebovat.
Okolo 19h se začíná probouzet.Rychle jsem k němu přiskočila aby nespadl.
- ,Markéto?Co tu děláš?Už jsem mrtvý?'
Vrazila jsem mu takovou facku jakou jsem mohla,aby se mu v tý hlavě rozsvítilo.
- ,Jsi normální?! Ani nevíš jak jsem se o tebe bála!'
- ,Ty jsi mě zachránila?'
- ,Ano,přišla jsem ve chvíli co jsi chtěl začít'
Vytřeštěnýma očima na mě kouká a pak mě obejme,ale ne ledajaké objetí,tohle objetí značí,že se milujeme a navždy to tak zůstane.
- ,Miluju tě' Zašeptá mi do ucha
- ,Miluju tě' zašeptám já jemu
A poté se oba políbíme na studeným koupelnových dlaždičkách...
KONEC.
*Předělávka : Tak další kapitola:3 Vím,že to skončilo tak nějak neutrálně ale nejsem s tím moc spokojená. Uvažuju o druhém dílu takže pište názory:)
