Vstala jsem brzo ráno.Dneska zase musím do školy.Při vzpomínce co se včera stalo se mi chtělo zase brečet.Običej jsem měla celý nateklý a oči jsem měla červené.Vstala jsem a šla jsem se pomalu oblíkat.Rozhodla jsem se,že si na sebe vezmu nějáké oblečení co jsem si včera koupila.Vytáhla jsem z igelitové tašky nádherné,úzké modré džíny a takovou šedou volnou mikinu bez nápisu.Dnes jsem se hodně namalovala aby nebyly vidět červené fleky.Nesnídala jsem.Šla jsem naproti na autobusovou zastávku.Nechtělo se mi do školy samotné tak jsem se rozhodla,že počkám na Andělu.Autobus měl spoždění.Anděla vystoupila z autobusu v nádherných letních šatech co si včera koupila.Šli jsme do školy.Celou cestu jsme si povídali o různých věcech.Je jako moje nejlepší kamarádka a sestra dohromady.Byli jsme u školy.Museli jsme si pospíšit protože jsme se cestou zdrželi když Anděla spadla na vysokých podpatkách.Musela jsem se jí smát,ale pomohla jsem jí vstát.Do třídy jsme dorazlili před zvoněním.Zase se na mě upnul ten pohled.Spíš pohledy.Teď na mě koukal i Fanda.Strašně mě to znervozňovalo.Celý den na mě koukali.Střídavě,oba na mě a pak na sebe navzájem vražedným pohledem.Už mě s tím oba tak štvou.Nejradši bych jim nafackovala aby se konečně probrali ale pochybuju,že by to pomohlo.Vyučování ve škole mě víc unavovalo než když máme tělocvik.Konečně byl konec vyučování.Popadla jsem všechny věci a šla jsem domů.Anděla šla se mnou.Chtěla jsem s ní vyrazit ještě jednou nakupovat protože se mi zničily tenisky a potřebovala jsem nový.Šla jsem s ke mě domů.Před domem stál Jáchym.Myslela jsem,že to se mnou šlehne.Namířil si to k nám.
- ,Ahoj,můžu s tebou na chvilku mluvit?'
- ,Jo jasně,klidně' snažila jsem se nesesypat
- ,Šlo by to prosím o samotě?' koukl se na Andělu
Anděla přikývla.Dala jsem jí klíče od domu aby tam na mě chvilku počkala.Odešla.
- ,No..takže co jsi potřeboval'
- ,Markéto,já vím,že mě nesnášíš,ale po včerejšku jsem si něco uvědomil.Já tě miluju a není to dětská láska na měsíc.Jsi pro mě jako kyslík.Nedokážu bez tebe žít' bylo vidět,že to myslí vážně.Myslela jsem,že se po těch slovech sesypu jako hromádka neštěstí,ale nic se nestalo.
- ,Jáchyme promiň,ale ty ze mě nejdříve děláš největší děvku,nemluvíš se mnou týden a já o tebe měla obrovský strach,i teď.Probrečela jsem kvůli tomu hodně nocí a ty pak příjdeš s takhle nádhernými slovy a doufáš že se rozsypu?Promiň ale nejde to.Po tomhle si budu dlouho lízat rány a jedinné promiň na to nestačí,dej mi čas'
- ,Já vím,rozumím ti.Jsem hrozný pitomec'
- ,Nech toho! Oba víme že ne'
- ,Kolik potřebuješ času?'
- ,Já nevím kolik!Prožili jsme spolu několik nádherných zážitku.Naše poprvé a mnoho dalších,ale já prostě za jediné promiň se nerozteču jako máslo,promiň ale ne.Chce to čas.Promiň už musím jít Anděla na mě čeká'
- ,Ahoj' řekl smutně
Otočila jsem se na něj - ,Ahoj'
Pospíchala jsem domu,než se rozbrečím na ulici.Nemohla jsem mu jen tak skočit do náruče a říct : ano lásko odpouštím ti teď si dáme usmiřovací sex. Ne ani náhodou! Já nejsem panenka já jsem živá bytost.Dorazila jsem ke mě domů.Anděla seděla na gauči a čekala na mě.
- ,Můžem vyrazit?' usmála se.Myslím že se o tom nechtěla bavit
- ,Ano' snažila jsem se o úsměv.Úsměv plný slz.
Další kapitola,snad se líbí)) Část věnovaná Báře B. Děkuju za vše kotletko!!))
