Nová část mého života

Kapitola 20

Pohled Majdy

Hodinu jsme se Simčou málem nestihli. Měli jsme češtinu a naše učitelka je hodně přísná. Koláčková většinou nosí brýle, blond vlasy po ramena a když se dokáže naštvat de z ní strach. Zkrátka správná a nejlepší učitelka na škole. A nejlepší učitel? Samozřejmé náš třídní. Zdeněk Liška učí matematiku a bude nás v 8. třídě učit chemii. Oba dva mají stejné vlastnosti.

Když učitelka s úsměvem vešla do třídy, nesla s sebou i sešity. Simča se na mě podívala a já zase na ní. ,,Ne!!" Pronesla celá třída. Všichni jednoznačně pochopili že se píše diktát. ,,Ale ano sice zítra píšete čtvrtletku ale máte tam všichni hrozné známky a nemohla jsem se s tím smířit. Tak Vojto rozdávej." Dostala jsem sešit a koukla se na něj. Z posledního diktátu jsem dostala 1, ale Simča 3. ,,Jak to  sakra děláš?" Ptaly se mě všechny holky které dostaly špatnou známku. ,,Prostě se učím." A tohle jsem jim  vždycky odpověděla. Zkrátka mám na to dar. Koukla jsem se na hodinky, 8:10. Vzhlédla jsem do první řady k Petře, Anežka nikde nebyla. ,,Neboj Keberlová vždycky zdržuje." Snažila se mě uklidnit Simona.

Pohled Koláčkové

,,Takže kdo chybí?"  Všichni se otáčeli a přemýšleli. Samozřejmě jsem věděla kdo chybí ale chtěla jsem vidět jestli jsou oni všímavý. ,,Bartes." Odpověděl Hronek, jeho kamarád. ,,A ještě Janíková." Přidala se Petra. Ale Simča a Majda jí hnedka upozorňovali. ,,Ne my jsme jí dneska ve škole viděly. Musela jít za Keberlovou. Kluci si hnedka říkali co asi tak řeší. ,,Tak ještě počkáme na Anežku. Mezitím si napište datum a všechno schovat." 

Uběhla minuta, dvě, bylo 8:20 a nikdo nepřišel. ,,Tak už ji tam napište paní učitelko." Řekl Hronek. Ani mě se nechtělo čekat a napsala jsem ji do třídnice. ,,Dobrá napište si název: Jan Amos Komenský." Začal jsem ale najednou někdo zaklepal na dveře. Věděla jsem kdo to je protože jsem to klepání slyšela často a od Anežko to rozhodně nebylo.

Pohled Simči

Do třídy vešel Liška. Všichni jsme vstali ale on nás ignoroval. Choval se jinak ale vůbec ne tak jako učitel. ,,Čti co si myslí." Ale ani jsem to nemusela říkat. Majda se soustředila pouze na dvojici. Koláčková vykulila oči na Lišáka. Ten dál pokračoval v mluvení a měl bledý výraz. ,,Dejte mi diktáty na stůl, hned přijdu." To bylo všechno co jsme slyšeli a oba dva odešli.

 ,,Přečetla jsi něco?" ,,Není to tak lehké jak si myslíš. Něčemu jsem rozuměla ale asi to nebude dávat smysl." 

,,To je jedno mluv." 

Teď mluvila celá třída tak jsme se nebáli že nás někdo uslyší. ,,Rozuměla jsem tohle: Keberlová, na zemi, bolelo, pět a sborovna." Rychle jsem si všechny slova napsala. Bylo 8:30. ,,Ať už zazvoní." ,,Myslíš že mluvil o Anežce?" ,,Musíme se o přestávce podívat do sborovny." Nevnímala jsem ji a jen uvažovala o slovech které mi Majda nadiktovala. 

,,Keberlová spadla na zem a teď jí něco bolí a tak šla do sborovny a Anežka jí pomohla. To by šlo."

 ,,Ale co ta pětka?" Zeptala se mě Majda. Zamysleli jsme se. ,,Možná říkal čas?" Navrhla jsem. ,,K čemu by jí říkal čas?" Zase odmítla Majda. ,,To je pravda. Kde ještě může být číslo pět?" ,,Číslo učebny, telefonní číslo, věk. Já nevím je toho tolik." ,,Číslují se u nás učebny?" ,,Zkusme telefonní čísla."

 Řekla Majda a začala psát. Číslo Anežku žádnou pětku nemělo a Keberlové sice ano ale nevěděli jsme jak by to do toho zapadalo. Vytáhla jsem mobil a prošla si čísla a vypisovala je všechny kde bylo číslo pět. Všechny jsme vyškrtli kromě tísňových čísel. 158, 150, 155. ,,Jak bylo to číslo řečeno?" ,,Jenom pět." Začali jsme si říkat čísla až jsme nakonec zakroužkovali 155. Číslo záchranky. ,,Kdyby se ale něco stalo Keberlové tak by se přece Anežka vrátila do hodiny." ,,Třeba jí chtěla mít u sebe." Přišlo mi to jako dobrý důvod ale Majdě to nestačilo.

 Začalo zvonit. ,,Do sborovny?" Zeptala jsem se. ,,Do sborovny."  Hned jsme vyběhli  ze třídy a mířili k pergole. Vyšli jsme po schodech do vestibulu ale u hlavních dveří jsme se museli zastavit.