Nová část mého života

Kapitola 18

Běželi jsme z kopce takže jsme museli být hrozně opatrné. Větvičky a listy nám padali do obličeje a my je museli co nejrychleji dát pryč abychom viděly kam běžíme. Dorazily jsme k cestě a konečně se rozhlédli. Vangelis stál pořád navrchu kopce a koukal na naše ustrašené výrazy.

,,Co teď?" Pošeptala jsem Simče. ,,Nech to na mě." Řekla mi. Situaci mi stačila vysvětlit jediným pohnutím. Rychle natáhla ruku, prsty dala k sobě a narovnala. Pod Vangelisem se vytvořil led dost kluzký na to aby z něho spadl i profesionální hokejista. Vangelis spadl na záda a rychle klouzal dolů. ,,POBĚŽ!" Zařvala na mě Simča a já ji hned poslechla. Cesta se klikatila různými směry. Narazily jsme na první křižovatku do kopce ale tu Simča ignorovala a běžela dál rovně. Ohlédla jsem se za sebe ale nikoho jsem neviděla. Stejně jsem Simču nezastavila. Bála jsem se že by přece jenom vstal a rozhodl se nás pronásledovat. Docházel mi vzduch ale i tak jsem se odhodlala a běžela dál. Doběhli jsme až k rozcestí kde jsme si mohli vybrat. Buďto doprava nahoru kde bychom stejně museli zase běžet pokud by nás viděl Vangelis nebo mořští muži. Potom doleva nahoru k Simče domů nebo rovně k zastávce kde je vodní město. Takhle jsem tomu začala říkat. ,,Pojďme do jezírka tam se budu cítit víc v bezpečí než u sebe doma." Navrhla Simona a já poslechla. Sama jsem tam chtěla jít.

V jezírku jsme se museli dlouho uklidňovat. Mezitím ukáplo i pár slz jak je teď náš život hektický a taky boj o holý život.

Simča: ,,Anežko?"

Já: ,,Noo?"

Simča: ,,Myslíš že teď Vangelis jde k Majdě a chce jí ublížit?"

Já: ,,Nevim. Snad ne. Ale mě to nedává smysl."

Simča: ,,Co?"

Já: ,,Jestli je Vangelis nebezpečný proč by jen tak seděl před naší školou a nešel za námi do třídy nás zabít? A navíc když jednou řekl Prosím, bylo to jako by nám vůbec nechtěl ublížit."

Simča: ,,Ale odkud zná tvoje jméno?"

Já: ,,Spíš jak poznal že zrovna já jsem Anežka."  Nad tímhle jsme si jen lámali hlavu. Ani jsem nevěděla jestli to říct ředitelce. Co když Vangelis není nebezpečný ale stejně ho zabijou?

Simča: ,,Chceš něco vidět?"

Já: ,,Hmm."

Simča: ,,Hodně jsem trénovala kouzlení a myslím že mi to opravdu ne. Trénovala jsem právě proto, kdyby se náhodou stalo něco takového. Ty jsi trénovala taky?"

Já: ,,Ne nechci způsobit něco horšího než tu minulou katastrofu."

Simča ,,Dívej..."

Natáhla ruku a ohnula prsty jakoby držela jablko. Najednou se před ní objevila bublina víc a víc větší. Pak prsty natáhla a bublina se začal měnit v led. A jen díky takové maličkosti jsem se poté cítila líp.

Konečně jsem přišla domů a hned si zalehla do postele. V mobilu jsem měla několik nových zpráv ve skupině. Simča nejspíš vyprávěla Marii o našem zážitku z diskotéky.