Nová část mého života

Kapitola 17

Neměla jsem čas. Zachvátila mě panika a bylo strašné jak se Simča smála a to ani netuší že po nás právě teď někdo jde. Okamžitě jsem se k ní rozběhla a chytla jí za ruku. Kubovi jsem jen rychle oznámila: ,,Už musíme jít měj se." a pelášila na chodbu. ,,Co děláš?" ,,Ztichni."

Umlkla jsem Simču, běžela ze schodů, zatočila doprava a teď rychle nakonec chodby. Mezitím jsem Simče rychle vysvětlovala co se děje. ,,Jde po nás mořský muž chce nás zabít. Dokáže procházet přes zdi. Proto tak spěcháme." Otočila jsem se a uviděla jak se ze zdi vynořil muž. Koukl na nás, rozběhl se proti nám proměnil se v ptáka. ,,Sakra přeměnil se na ptáka. POHNI!!" Na konci chodby jsme rychle otevřeli dveře, zahnuli doprava a běželi po schodech nahoru. Vyšli jsme dva schody a najednou jsme za sebou uslyšeli obrovskou ránu. Na podlaze se třpytili kusy skla které dřív ještě patřily dveřím. ,,Ten kretén rozbil dveře. " Zařvala Simča která se zastavila. ,,Počkej. Něco mě napadlo." Měla jsem schopnost vítr tak jsem toho rychle využila. Namířila jsem na něj ruku, správně ohnula prsty a najednou jsem cítila silný vítr který zasáhl ptáka a ten letěl přímo na druhou stranu pergoly. Zatímco on se válel ve skle, my jsme běželi do vestibulu a tam konečně ke dveřím ven. Běželi jsme k silnici ale najednou jsme spatřili dalšího nepřítele.

Vangelis seděl na lavičce přímo před školou. Já a Simča jsme se na sebe podívali úplně vyděšeně a on se na nás díval ustaraně. ,,Hele..." Řekl a ukázal na nás prst. V tom vyšel ven mořský muž a zase rozběhl. ,,Na druhou stranu, k rokli." Řekla jsem rychle Simče a běželi jsme na druhou stranu. Seběhli jsme po pár schodech. Stihla jsem se ještě kouknout co se dělo za mnou. Vangelis a cizinec po sobě házeli jedno kouzlo za druhým, Vangelis evidentně vyhrával.

Dohonila jsem Simču a potom běžela do jednoho svahu kde si kluci z naší třídy kdysi dělali bunkr. ,,Kam půjdem?" Zašeptala Simča. ,,K tobě domů, moje máma je v práci, můžu u tebe chvilku zůstat?" ,,Jo. Po tomhle budu mít noční můry až do smrti." Našla jsem jednu sekyru tak jsem ji popadla kdyby náhodou. Nechápu jak se sem mohla dostat ale zrovna teď je ve správný čas na správném místě. ,,Na co to chceš použít?" ,,PŠŠ." Slyšela jsem kroky a rychlé dýchání. Někde kousek nad námi zakřupali větve. ,,HOLKY!" Podle hlasu to byl nejspíš Vangelis. Byl starý a chraptivý. ,,ANEŽKOO! Notak prosím." Dostala jsem ještě větší strach. Jak mohl znát mé jméno? A proč sleduje zrovna nás? Kdyby nás chtěl zabít, určitě by neříkal ,,Prosím" tak ustaraným tónem. Ale stejně jsem mu nevěřila. Netuším co je to za chlapa a Simča to evidentně taky nevěděla. Začal sestupovat dolů. Byl tak hrozně blízko že už jsem viděla jeho dlaně. Nemohla jsem dál riskovat. Ukázal jsem na Simču prstem dolů. Ta si toho všimla a obě dvě jsme se rozběhli.