☆The Fault in Our Stars☆ /Yoonmin/

🌟YOU GO TO SCHOOL🌟

,,Jiminie..."
Slyšel jsem jen tak matně, ale po chvilce se hlasy zvyšovali a někdo se mnou začal cloumat.

,,Tak Jimine!"
Prudce jsem otevřel oči a před očima jsem měl trochu naštvanou mamku.

,,Hmm?"
Zabručel jsem unaveně a zase jsem zavřel oči.

,,Za hodinu máš být na podp- skupině"
Opravila se mamka a já se nespokojeně posadil. Nechápu co tam budu dělat. Nikdy jsem na podpůrné skupině nebyl a ani jsem o to nikdy nestál. Není o co stát. Ale třeba si tam najdu kamarády a možná přítele. Ale pochybuji že zrovna tam bude nějaký hezký kluk a ještě k tomu gay. Mamka odešla z pokoje a nechala mě se trochu poupravit. Jenom přece jdu mezi lidi. Vstal jsem z vyhřáté postele a ustlal ji po sobě. Ze skříně jsem vytáhl černé džíny a bílé tričko na které jsem si dal černou mikinu s kapucou. Snažím se vypadat co nejvíce normálně aby na mě nikdo nepoznal mojí nemoc. Lidi se mi pak straní, protože se bojí že mi ublíží. Ale podle mě to tak není. Podle mého, jen nechtějí mít na krku kamaráda který by jim vše ztěžoval. Do kapsy jsem si dal černou roušku a šel dolů za rodičema. Bylo mi mnohem lépe než když jsem měl jít na oběd. Lépe se mi dýchalo, nebyl jsem unavený a celkově jsem se cítil mnohem lépe. V obývacím pokoji na gauči seděla mamka a taťka a čekaly až přijdu. Když mě uviděli oba se usmáli a zvedli se z gauče. Mamka vypadala pořát stejně jen měla vlasy svázané do pomyslného drdolu a taťka měl modré džíny a nějakou starší černou mikinu.

,,sluší ti to zlatíčko"
Řekla mi s úsměvem mamka a taťka přikyvoval.

,,Taky vám to oboum moc sluší"
Oplatil jsem mamce a taťkovi a oni se na mě upřímně usmáli.
Taťka vzal klíče od auta a mohli jsme jít.

,,vážně tam musím?"
Řekl jsem a nasadil můj pohled když něco potřebuji. Nasadíte smutné oči a vyšpulíte spodní ret.

,,ano musíš a další zbytečné otázky jako je tato si nech pro sebe"
Řekla mamka a nasedla do auta a já hned po ní. Auto se rozjelo a teď už bylo více než jasné že se tomu nevyhnu. Jeli jsme v tichosti což mi opravdu vyhovovalo. Koukal jsem se z okýnka na cestu kterou jsme projeli. Svět je zajímavý. Líbí se mi svět. Líbí se mi být na světě, a představa že bych ho opustil bez boje se mi ani trošku nezamlouvá. Auto z prudka zastavilo a já si málem dal do nosu o přední sedadlo.

,,Pardon ale blbě se tu parkuje."
Omlouval se táta a dál se věnoval řízení.

,,Jsi příšerný řidič tati to ti musím říct." Než umřu.
Řekl jsem se smíchem a mamka se ke mě přidala. Taťka si jen odfrkl a auto znova prudce zastavilo.

,,Heej tatii."
Řekl jsem se smíchem a to už se taky taťka zasmál. Mám úžasnou rodinu. Říkám to už po druhé ale je to tak. Auto konečně zastavilo a já mohl konečně vystoupit. Odepl jsem si pás a vystoupil jsem na prázdném parkovišti. Otočil jsem se na taťku a mamku a jemně jim mávl na pozdrav. Už jsem se chystal odejít ale zastavil mě mamky hlas.

,, A Zlatíčko v pondělí nastupuješ do nové školy."
Řekla rychle a auto někam zmizelo.

,,hmmm cože?"
Broukl jsem si pro sebe a rozešel se do té zvláštní budovy.