☆The Fault in Our Stars☆ /Yoonmin/

🌟PRINCESS🌟

,,Jimine No tak zastav"
Řekl zadýchaně Yoongi.

"Co zase Chceš?!"
Řekl jsem přísně zastavil se a založil si ruce na hrudi.

,, prosím dej mi druhou šanci"

,,já ti nedal ani tu první"
Odpověděl jsem mu drze a znova se dal do kroku.

,,tak to by si mi ji měl dát"
Řekl jako kdyby by byl pán světa.

,,ale já dám šanci lidem kteří by za to stály a ne někomu kdo ji chce pro dobrý pocit"

,,bože ta tvoje chytrost mě jednou dostane do hrobu"
Řekl a rozhodil rukama okolo sebe.

,,doufám v to"

,,jsi tak drzý že by jsi zasloužil naplácat"
Řekl a až nebezpečně se ke mě přiblížil. Začal jsem zrychleně dýchat a začal couvat. Jeho ruka se dotkla mého boku a pomalu sjížděla níž.

,,přitahuju tě, ale chceš se držet dál kvůli mé pověsti. Takových tu bylo,a nakonec povolili"
Řekl vážně a u toho se mi díval do očí.

,,kdyby si mě přitahoval, už dávno jsi můj"
Řekl jsem drze ale uvnitř jsem byl vyklepaný a vzrušený. Odstrčil jsem ho od sebe a aniž bych chtěl mu dal znova facku. Jen co jsem si uvědomil co jsem udělal jsem ruku rychle stáhl a začal couvat. On si promnul čelist a upřeně se na něj podíval. Jeho oči doslova zčernaly a prohrábl si vlasy. Asi umřu dřív než jsem čekal. Sakra. Začal se ke mě přibližovat a ruce měl zaťaté v pěsti. Začal jsem couvat mnohem rychleji až jsem se otočil a rychlou chůzi se snažil opustit školu. Podíval jsem se za sebe ale nikde nebyl. Zadýchaný jsem se otočil zpátky a málem dostal infarkt. Stál přímo přede mnou

,,myslel sis že mi utečeš princezno?"
Mlčel jsme. Neměl jsem co říct.

,,tuhle školu znám jako svoje boty"
Šel ke mě a přirazil mě na skříňku za mnou.

,,znám každou chodbu každou místnost zkratky a ty sis myslel že si mi utekl, jsi tak naivní"
Pošeptal mi do ucha které mi potom jemně zkousl.

,,nemůžeš mě jednoduše zase omlátit o skříňky a nechat mě být?!"
Štěkl jsem po něm. Jen se uchechtl.

,,to teda nemůžu tohle se mi líbí mnohem víc"
Řekl a jeho ruka zabloudila k mému zadečku který trošku zmáčkl.

,,ale mě se líbí víc ta první možnost takže se podle toho zařiď."

,,nenene princezno, ty se zařídíš podle mě"
Řekl arogantně a víc se na mě nalepil.

,,nejsem tvůj otrok abych dělal to co budeš chtít"

,,zvládli to všichni ostatní takže to zvládneš i ty"

,,já nejsem všichni"
Řekl jsem a vší silou ho od sebe odstrčil a odešel pryč.

,,ještě za mnou přilezeš"
Řekl a já se nahlas zasmál.

,,aby jsi se nedivil"
Řekl jsem a odešel ze školy. Před školou už čekal Hobi s nákupem v autě. Nasedl jsem k němu do auta a jeli jsme společně domů.

Omlouvám se za chyby a taky za to že je tahle kapitola krátká a ještě k tomu příšerná 😢❤