Dva rozdílné světy.
Ale jak se říká
,,protiklady se přitahují"
Příběh plný lásky, nenávisti, pochopení. ,,on byl ten co mě miloval, chápal, a já? Já...Já bych šel až na konec světa jen proto abych ho m...
"Co zase Chceš?!" Řekl jsem přísně zastavil se a založil si ruce na hrudi.
,, prosím dej mi druhou šanci"
,,já ti nedal ani tu první" Odpověděl jsem mu drze a znova se dal do kroku.
,,tak to by si mi ji měl dát" Řekl jako kdyby by byl pán světa.
,,ale já dám šanci lidem kteří by za to stály a ne někomu kdo ji chce pro dobrý pocit"
,,bože ta tvoje chytrost mě jednou dostane do hrobu" Řekl a rozhodil rukama okolo sebe.
,,doufám v to"
,,jsi tak drzý že by jsi zasloužil naplácat" Řekl a až nebezpečně se ke mě přiblížil. Začal jsem zrychleně dýchat a začal couvat. Jeho ruka se dotkla mého boku a pomalu sjížděla níž.
,,přitahuju tě, ale chceš se držet dál kvůli mé pověsti. Takových tu bylo,a nakonec povolili" Řekl vážně a u toho se mi díval do očí.
,,kdyby si mě přitahoval, už dávno jsi můj" Řekl jsem drze ale uvnitř jsem byl vyklepaný a vzrušený. Odstrčil jsem ho od sebe a aniž bych chtěl mu dal znova facku. Jen co jsem si uvědomil co jsem udělal jsem ruku rychle stáhl a začal couvat. On si promnul čelist a upřeně se na něj podíval. Jeho oči doslova zčernaly a prohrábl si vlasy. Asi umřu dřív než jsem čekal. Sakra. Začal se ke mě přibližovat a ruce měl zaťaté v pěsti. Začal jsem couvat mnohem rychleji až jsem se otočil a rychlou chůzi se snažil opustit školu. Podíval jsem se za sebe ale nikde nebyl. Zadýchaný jsem se otočil zpátky a málem dostal infarkt. Stál přímo přede mnou
,,myslel sis že mi utečeš princezno?" Mlčel jsme. Neměl jsem co říct.
,,tuhle školu znám jako svoje boty" Šel ke mě a přirazil mě na skříňku za mnou.
,,znám každou chodbu každou místnost zkratky a ty sis myslel že si mi utekl, jsi tak naivní" Pošeptal mi do ucha které mi potom jemně zkousl.
,,nemůžeš mě jednoduše zase omlátit o skříňky a nechat mě být?!" Štěkl jsem po něm. Jen se uchechtl.
,,to teda nemůžu tohle se mi líbí mnohem víc" Řekl a jeho ruka zabloudila k mému zadečku který trošku zmáčkl.
,,ale mě se líbí víc ta první možnost takže se podle toho zařiď."
,,nenene princezno, ty se zařídíš podle mě" Řekl arogantně a víc se na mě nalepil.
,,nejsem tvůj otrok abych dělal to co budeš chtít"
,,zvládli to všichni ostatní takže to zvládneš i ty"
,,já nejsem všichni" Řekl jsem a vší silou ho od sebe odstrčil a odešel pryč.
,,ještě za mnou přilezeš" Řekl a já se nahlas zasmál.
,,aby jsi se nedivil" Řekl jsem a odešel ze školy. Před školou už čekal Hobi s nákupem v autě. Nasedl jsem k němu do auta a jeli jsme společně domů.
Omlouvám se za chyby a taky za to že je tahle kapitola krátká a ještěk tomupříšerná 😢❤
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.