☆The Fault in Our Stars☆ /Yoonmin/

🌟BUT SOMETHING IS TEMPTING YOU🌟

,,jsem doma!"
Zakřičel jsem na celý dům ale nic.

,,haló?"
Zavolal jsem znova. Ale nic. Šel jsem do kuchyně kde jsem si všiml menšího papírku. Vzal jsem ho do ruky a přečetl si ho.

Ahoj zlatíčko, museli jsme s tatínkem narychlo odjet do Japonska. Kdyby cokoliv volej, piš kdyby se něco pokazilo vracíme se zpátky za tebou.

Milujeme tě mamka a taťka

Papírek jsem vyhodil a odešel do pokoje. Jsem si maximálně jistý že volat nebudu. A proto jsem napsal J-hopovi jestli by u nás nepřespal. Souhlasil, za což jsem byl nesmírně rád. Lehl jsem si do postele a snažil se aspoň chvíli spát protože Hobi má přijet až za hodinu. Zavřel jsem oči a snažil se usnout a kupodivu se mi to nepovedlo.

,,nazavírej oči"
Byl jsem vyčerpaný. Už jsem nemohl.

,,nemůžu, musím už jít"

,,nesmíš nikam jít"
Řekl a já se usmál.

,,nejsem pán času...A čas už nemám, čas si mě vezme...zaklapne moje hodinky a hodí je do vody"

,,tak pro ně skočím vylovím je a-"

,,ty víš že tak to nefunguje"
Řekl jsem a zhluboka se nadechl a-

Crrrrrrrrrr!!! Ehhhm jakej blbeček tu ruší. Postěžoval jsem si. Znova jsem zavřel oči a snažil se znova usnout. Crrrrrrr! Zase. Kdo to je? Vyběhl jsem z pokoje rovnou ke dveřím. Prudce jsem otevřel dveře a chtěl začít křičet ale to jsem si rychle rozmyslel.

,,aaaahooj Hobi, promiň spal jsem"

,,ahoj, jo tak nějak mi to docvaklo"
Pustil jsem ho do vnitř a zavřel za sebou dveře.

,,dáš si něco k pití?"

,,jo vodu díky"
Natočil jsem vodu do skleňky a donesl mu ji. Poděkoval a posadil se na gauč.

,,můžu ještě otazku?"
Zeptal se mě Hobi.

,,jasně že ano"

,,tobě se no Yoongi líbí?"

,,nemám ho rád ale-"

,,ale něco....tě na něm přitahuje že?"

,,ano, asi jeho přístup ke všemu co má okolo, ale rozhodně nemám v plánu si sním něco začít už jen kvůli rakovině"

,,kvůli rakovině?"

,,zemřu Hobi, umřu dřív než jiní lidi"

,,ty nezemřeš jsi speciální, jsi speciálně odvážný a to se cení"

,,co takhle změnit téma"
Navrhl jsem. Ale žádné jiné mě nenapadlo.

,,co takhle zajet do města?"

,,úžasný nápad"
Vzali jsme si peníze a vyběhli k autu. Nasedli jsme do auta a vyjeli směr obchodní centrum.

,,šel bych zase do kavárny šel by si taky?"

,,jasně rád"
Odpověděl jsem s úsměvem. Zajeli jsme na veliké parkoviště které bylo skoro prázdné. Zašli jsme do menší útulné kavárny kde bylo pár starších lidí. Sedli jsme si do rohu kavárny a objednali si kávu. Byla výborná. Ale v té první byla lepší.

,,nechtěl by si u nás dnes přespat?"

,,moc rád"
Řekl a já se usmál. Sním si přijdu jako Kdybych byl zdravý. Je to dobrý kamarád.

,,Hobi?"

,,Ano?"

,,mám tě rád"

,,já tebe taky jsem rád že jsem tě poznal"

Tak tahle kapitola....je katastrofa hotová katastrofa! Ale musela jsem něco vydat hrozně jsem chtěla.

A taky chci moc poděkovat za 100 přečtení❤🌟

Vůbec nevím jak se to tam vzalo 😅❤