☆The Fault in Our Stars☆ /Yoonmin/

🌟TEAR🌟

Yoongi pohled

,,Jimine?"
Šeptl jsem rozespale. Nic. Žádná odpověď. Pomalu jsem se posadil a rozhlédl se okolo sebe. Můj pohled zůstal na bílém papírku. Natáhl jsem se pro něj a nahlas ho přečetl.

,,jdu ven tak neměj strach až se probudíš"
Malinko jsem se zamračil. Mohl mě přece probudit. Měl bych se jít malinko zkulturnit. Řekl jsem si v hlavě a pomalým tempem jsem se dostal do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a opláchl obličej. V tu chvíli byl slyšet menší rachot v malé chodbičce. Rychle jsem vyšel z koupelny a obejmul smutného Jimina. Počkat smutného?

,,copak se děje lásko?"
Šeptl jsem mu do ucha a dal mu jemnou pusinku na čelo. Jimin se na mě smutně koukl a po tváři mu sjela slza. Rychle jsem ji setřel a políbil ho.

,,pojď pověz mi to"
Posadili jsme se na postel a já se koukl na Jimina. On si jen povzdechl a spustil.

,,víš můj stav...se zhoršil"
Pošeptal.

,,a-ale....říkali že že.."

,,bylo to pořádně poznat až minulý týden před odletem"
Sklopil hlavu a mnul si ruce.

,,jak moc...je to špatné"
Vzlykl jsem a začal si utírat slzy.
Jimin se na mě podíval s uslzenýma očima a řekl.

,,víc než jsem si myslel..."

,,to že mi bylo často špatně jsem si vykládal tím že jsem občas zapomněl na lék a nebo že jsem málo pil....Ale mýlil jsem se..."
Jimin začal naplno plakat. Tak moc mě tahle informace zasáhla a zlomila že jsem dostal hysterický pláč. Plakal jsem a plakal. Přišel jsem si jako voják kterému střelili šíp do srdce. Jako kdyby mi právě někdo vytrhl kus srdce a zapálil ho. Jimin plakal semnou. Jen jsme se objímaly a plakaly. Byla to naše chvilka kterou nám nikdo nevezme. Možná právě tohle bude nás poslední výlet. Naše poslední chvíle kterou budeme moc trávit spolu.

Jimine...jestli zemřeš nezvládnu to bez tebe. Budu nic. Budu jako voják který padl v boji.