Co jsem to zase provedla...
Zase jsem poslechla ji místo sebe a to byla chyba, které teď lituji. Začala nová mise. Mise: Vyhýbat se Sebastianovi a to nejlépe navždy.
Když jsem to pak povyprávěla svému nejlepšímu kamarádovi, koukal na mě s otevřenou pusou.
,,Tos mu jen tak dala?" vydal ze sebe.
,,No, víš...," čekal, co ze mě zase vypadne.
,,Dala, bohužel," vypadlo ze mě.
Smutně se na mě podíval.
,,Nepřesměrujeme debatu na něco relevantnějšího?" optala jsem se potichu. Jen přikývl a dál jsme se bavili o něčem jiném.
***
Byl tu zrovna Taylor a já mu hodlala říct, že jsem ho podvedla. Chodili jsme spolu už rok, ale poslední měsíc nám to neklapalo.
Došel ke mně a prstama mi zvedl bradu. Díval se na mě těma jeho tajemně zelenýma očima. Bylo mi to líto.
,,Co se děje, Sarah?" optal se opatrně.
,,Mrzí mě to," špitla jsem omluvně.
Podíval se na mě se slzami v očích. Tohle jsem nečekala.
,,Co tě mrzí?" optal se znovu opatrně.
Asi prostě jen doufal, že to není tak, jak to vypadá. Jsem hnusná mrcha.
,,Podvedla jsem tě, víš...," přerušil mě.
,,Jak...jak si mohla?
Nemohla jsem se mu podívat ani do očí. Odvrátila jsem zrak.
,,Kurva mluvím s tebou!" zařval na mě.
,,Promiň," jediný, co ze mě vypadlo.
Dal pěstí do zdi a pomalými kroky přišel až ke mně. Střetla jsem se s jeho očima. Byla v nich znát zlost a taky smutek.
,,Věřil jsem ti, víš...," začal.
,,Myslel jsem, že to nějak dáme. Že to byly jen zlé dny. A ty udeláš tohle. Zničila si mě, gratuluji," dodal.
Ještě než odcházel, zařval na mě, že jsem mrcha. Dveře nechal otevřené a odešel. Posrala jsem to. Kvalitně jsem to podělala.
Sesypala jsem se na zem a prostě začala brečet.
Ťuk,ťuk
S uslzenýma očima jsem vzhlédla k otevřeným dveřím. Stál tam Sebastian se smutným výrazem.
,,Copak? Přišel jsi se mi vysmát?" zakřičela jsem na něj.
Nic neřekl, jen odešel. Prostě odešel.
Po chvilce se vrátil s kýblem zmrzliny a dvěma lžícemi.
,,Dáš si?" šeptl a dal si plnou lžíci zmrzliny do pusy.
Ty jeho grimasy mě rozesmály. Rukou jsem si utřela obličej od slz a přijala jeho lákavou nabídku.
