U baru seděl pohledný mladý muž. Jestli tohle bude on, tak se tady snad roztaju. Šla jsem blíž k baru a sedla si vedle doposud neznámého krasavce.
„Ty musíš být Sarah, že?" promluvil muž a natahoval ke mně ruku.
„Ano, to jsem. Těší mě," usmála jsem se nejlíp, jak jen to šlo.
I on se mi nebál ukázat své bílé zuby.
„Mě také, krásná slečno," načež mou ruku políbil a já ruku poté odtáhla.
Uběhlo pár hodin a my si měli pořád co říct. Stačilo pár kapek alkoholu a už jsem si ho představovala bez obleku. Neříkám, že mu to s ním neslušelo, ale pod tou vrstvou oblečení muselo být sakra sexy tělo.
„Myslím, že už máš dost, kočko,” řekl svým dokonalým hlasem.
„Možná, že jo. Půjdem ke mně?" sladce jsem se na něj usmala.
Nejspíš pochopil můj záměr, protože se taky usmál a kousl se do rtu. Oblékl se, zaplatil a podal mi ruku, aby mi mohl pomoct na nohy. Můj chabý pokus vstát se nepovedl. Ihned mě chytil a s jeho pomocí jsme došli k autu. Nebylo moje, ale jeho. Koukala jsem na něj takovým tím pohledem - jedem mým autem, sakra.
„No to určitě ne, pusino,” řekl rázně.
„No, pokud mě neuneseš a neznásilniš, tak dobře,” šeptla jsem opileckým hlasem a hned na to se zasmála.
„Miláčku, ono by to nebylo znásilnění. Sama víš, že by ses nebránila," ihned potom, co to vypustil z úst, si olízl rty.
Posadil mě do auta a jeli jsme ke mně. No, neříkám, že to bylo hned. Vysvětlit mu, kde bydlím, když jsem totálně v hajzlu, šlo těžko. Ven z auta mi taky pomohl, jak šlechetné. Nejspíš bych se bez jeho pomoci domů doplazila. Ani nevim jak, ale stali jsme u mých dveří.
„Je ti dobře, kočko?” optal se.
Díval se mi do očí. Rukou mi zvedl bradu a začal se ke mně pomalu přibližovat. Možná by to bylo i hezký, ale to bych nebyla já, kdybych to nějak nepokazila. Když byl už skoro u mých rtů, tak se mi navalilo a já mu to hodila na boty. Čekala jsem nasranou reakci, ale on se mi začal smát.
„Čemu se jako směješ?“
„Ničemu, klídek,” hned se začal smát ještě víc.
Koukala jsem na něj nasraným pohledem. Pravou rukou si zajel do kapsy a vytáhl kapesník, alespoň něco hezkého. Pusu jsem si utřela a kapesník mu chtěla vrátit.
„Myslím, že se bez něj i obejdu, zlato,” dořekl a začal se smát. Zase.
