12 ✔

498 11 3
                                    

,,Zítra ráno odlítám, Sarah," řekl do prázdna.

,,Na jak dlouho?" šeptla jsem.

,,Měsíc," špitl a věnoval mi polibek do vlasů.

,,To je dost, to bysme měli stihnout ještě další kolo, nemyslíš?" uchechtla jsem se.

,,Mám tě rád," řekl mezi smíchem.

,,Ja t..te..tebe taky", vykoktala jsem ze sebe.

***

,,Určitě to beze mě zvládneš?" Mluvil ne mě hlas z telefonu.

,,No já jo, ale ta dole ne," zazubila jsem se.

,,Proto jsem ti tam nechal dárek. Pa, musím."

Hlas utichl. Mobil jsem odložila na stolek a rozhlédla se po pokoji, kde by měl být dárek. U dveří na zemi ležela růžová krabice s lístečkem. Nohama jsem se dotkla podlahy. Byla poněkud chladná, takže jsem co nejrychleji došla pro krabici a utíkala zpět do vyhřáte postele. Lístek jsem vzala do ruky.

,,To aby, naše malá Sarah, nevyšla z formy."

Po přečtení jsem se usmála a výko krabice odložila vedle mě. Když jsem tu věc uviděla, chytla jsem silný záchvat smíchu. Ten blbec mi tu nechal siliokonový penis, který je úplně stejný, jako jeho.

***

Přesně za půl hodiny by se měl Sebastian dostat do cíle jeho letu. V práci se nic zajímavého neděje, takže jsem se rozhodla zapnout krabičku, která se mimochodem nazývá televize, a nechala do své hlavy vklouzat blbosti, které ve většině případů ani nejsou pravdivé. Avšak stejně mi hlavě uvázla věta, která mě dostala do kolen.

"Letadlo, které letělo do Kanady se zřítilo."

Hrnek, doposud plný horkou kavou, se zřítil na zem, kde se poté rozlil. Má srdeční frekvence nabrala na rychlosti.

"Zatím nevíme přesný počet zraněných ani mrtvých. Zůstaňte u obrazovek, jistě vás budeme nadále informovat."

Jako bych zapomněla dýchat. Velká rána, která zasahla mé srdce. Nemilosrdně, krutě. Všechno se začalo točit. Mé tělo se zřítilo k zemi. Tvrdy dopad na zem, až vše najednou pohltila mocná tma.

***

Když jsem své oči otevřela, zasáhl mě silný svit slunce. Ihned jsem si oči rukama zakryla. Až jsem uznala, že to mé oči přežijí, otevřely se dveře. Všechno se zřítilo, jako domeček z karet.
Omlouvám se, že jsem nepsala. Nebudu vám vykládat pohadky, že jsem neměla čas. Prostě jsem neměla chuť psát. Ale už to je pryč. Máte hned dvě, aby se neřeklo. :D

Sexy soused ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat