„Kdo ti pořád volá, Sebastiane?" optala jsem se ho hrubě, protože mě to už štve.
Sice ten telefon nezvedne, ale i tak je to divný. Vím, že spolu jen spíme a já tak nemám právo ho kontrolovat, ale slíbil mi, že s jinou spát nebude.
„Je to kamarád z práce, klídek, ty moje stíhačko," špitl a jemně mě políbil na rty.
Potom, co se odtáhl, mě prstem lehce pohladil po tváři a nahodil úsměv.
„Opravdu?" zašeptala jsem a očima uhnula směrem k zemi.
„Nelhal bych ti, krásko," řekl a hodlal odejít do práce.
„Já vím."
„Věříš mi, že ano, Sarah?" šeptl.
„Ano a teď padej do práce," usmála jsem se.
Věnoval mi ještě jeden malý polibek a zmizel za dveřmi. Nevím čím to je, ale nevěřím mu. Možná už jsem posedlá. Z mého přemýšlení mě vyrušilo zvonění. Přesněji telefon, který určitě nepatřil mě. Nechal si tu telefon. Neměla bych, ale proč ne? Jen nakouknu a zjistím, kdo to je. Než jsem se stačila rozhodnout, zvuk utichl. Telefon zůstal zaplý a mně se tak naskytl pohled na volajícího.
„Zmeškaný hovor od Amanda."
Kdo je sakra Amanda? Můj pokus dostat se mu do mobilu byl marný. Až když jsem zkusila to nejhloupější heslo, telefon se odemkl.
„1234? Kdo si v dnešní době dá tak blbý heslo?" zařvala jsem po pokoji.
Několik zmeškaných hovorů a zpráv typu: Zopakujem si to, koucoure?
To si snad dělá prdel! Když jsem všechno vypla a od telefonu raději ustoupila, protože víc vědět nepotřebují, vešel do bytu Sebastian. Ano, měl klíč pro případ rychlého sexu.
„To nic, jen jsem si zapomněl telefon. Volal někdo?" optal se s mírným úsměvem.
Nejistota. Určitě si myslí, že to vím.
„Ne, zlato. Byla jsem na záchodě a nic neslyšela, promiň."
Vzal si telefon ze stolku, věnoval mi polibek a rychle spěchal do práce.
Hádka teď nepřicházela v úvahu. Rychle jsem se vysprchovala, oblékla a ve svých nových podpatkách šla do práce.
Sebastian je ale mrška.:D Jsem moc ráda, že to alespoň někdo čte.:D
