Malec

Spánek? To slovo neznám.

Alec s Jacem se pomalu blížili k lokaci, poblíž které měl být jejich poslední cíl.

Zastavili se těsně před vchodovými dveřmi.

"Počkej...mi opravdu jdeme hlavními dveřmi? To není tvůj styl Jaci."

"Jo já vím, proběhla změna. Ale to by tě přece nemělo překvapovat, protože jsem to říkal! Ale ty si mě neposlouchal, protože slyšíš jenom tehdy když řeknu jméno Magnus."

"Ou promiň co si říkal? Já začal poslouchat až teď." rozesmál se Alec.

"Alespoň, že máš dobrou náladu. Jdeme."

Magnus seděl v bytě na svém oblíbeném křesle, popíjel pití a díval se ven na město. Když se tu noc vzbudil, už nespal. Vlastně už to byl druhý den co nespal. Byl rád, že teď když Institut nemá svého "šéfa", může v klidu odpočívat. Nechtělo se mu totiž zakrývat ty velké kruhy pod očima.

V hlavě viděl furt tu postavu, co neustále dokola opakuje jen jedno:
"Alexandr"

Magnus to nedokázal vypustit z hlavy. Pořád si to v hlavě přehrával, snažil se rozpoznat rysy v obličeji, nebo alespoň jakýkoliv malý doplněk na tváři: jizva, uši, rohy, oči, kůže. Ale Magnus měl tvář té postavy jako velkou černou šmouhu.

Když uslyšel divný zvuk v ložnici, rychlostí blesku se pohnul do ložnice stále ještě se skleničkou v ruce. Když vešel dovnitř, zastavil se mu dech a ložnici se rozlehl zvuk rozbité skleničky co mu spadla z ruky.
Magnus pořádně zamrkal jestli vidí dobře, bohužel viděl.
Po celé ložnici byly skvrny po démonech a co hůř, po mrtvých démonech. Bylo to všude, na posteli, na povlečení, na okně, na zdi, prostě všude kam se  podíval.
Váza s vysypanou hlínou byla na zemi stále ještě od neznáme návštěvy.
Magnus udělal krok k oknu, aby se pomocí toho, že svítilo slunce mohl pořádně podívat na skrvnu na okně.
Luskl prsty a v jeho ruce se objevila malá skumavka, do které trochu té hmoty nabral.

Poté se z jeho rukou zatřpytil mnohem věci modrý paprsek a místnost se do nanosekundy uklidila.

Magnus se přesunul do místnosti, která byla Alecovi zakázaná, už jen z toho důvodu, že tam byly různé věci do lektvarů a knížky staletí staré.
Začal listovat v knížce, kterou měl na stole otevřenou z důvodu, který si už ani nepamatoval. Skumavku si položil vedle sebe na stůl a snažil se v knížce najít alespoň něco podobného tomu, co teď leží vedle něj.

Uběhly už dobré dvě hodiny a Magnus už pomalu nevnímal písmenka jak jdou po sobě. Uvědomil si, že si musí dát přestávku, když vyšel z místnosti musel se znovu zastavit, protože přesně to co bylo v ložnici bylo teď v hlavní místnosti apartmánu.

"Co se to sakra děje?" divil se Magnus a nemohl spustit oči z té hmoty.
Až moc pozdě si všiml té postavy, která teď stála vedle něj.
Magnusovi všechno zhaslo.

"Který z nich to je Jaci?" podíval se Alec na podivnou skupinu lidí u baru.

"Ani jeden na koho se díváš brácho."

"Dobře, tak který?" odvrátil oči od skupiny a podíval se na Jace.

"Ta za barem." ukázal Jace na černošku, která právě teď podávala jednu skleničku zákazníkovi.

"Jak je nebezpečná?" vůbec Alecovi nevadilo, že to byla holka. Co je rozkaz je rozkaz.

"Je to čarodějka."

"Cože?!" tak teď už to začínalo Alecovi trošku vadit. Nemůže přece zabít čaroděje. Jak by to potom vysvětloval Magnusovi.

"Jmenuje se Catarina."

" Co udělala, že ji musíme zabít?"

"Zabít? Ty si mě vážně neposlouchal co? Musíme ji vzít sebou do New Yorku."

"Aha, tak v tom problém nemám." ulevil si Alec.

"Výborně princezno, můžem?"

"Když mě přestaneš říkat princezno, tak ano, můžem."

"Tak dobře princezno."

Alecovi s Jacem se nějak povedlo převědčit Catarinu aby jim vykouzlila portál do New Yorku a potom šla s nima. Jen co se objevili v Institutu, Alec odešel do své pracovny aby podal hlášení Spolku o úspěšné misi.
Jace šel s Catarinou do zbrojnice aby vybalil všechno vybavení. Catarina se celou dobu dívala směrem, kterým odešel Alec do své pracovny.
Jace se na ni podíval a zeptal se jí: " Děje se něco?"

Catarina se stále dívala směrem, kterým Alec odešel a klidným hlasem mu odpověděla:" Ten lovec je Magnusův přítel, nemílím se?"

"Jak o tom víš?"

"S Magnusem jsme velmi dobří přátelé. Říkal mi o něm."

"Jak dlouho se znáte?"

"Už staletí."

"Dobře. Teď se ale musíme domluvit co teď s tebou."

"Dobře lovče."

Alec byl zatím ve své kanceláři a posílal spolku zprávu kde stálo, že mise byla úspěšná a všichni jsou v pořádku. Alecovi zazvonil mobil a docela ho překvapilo, že mu volal Magnus. S radostí to ale zvedl a řekl:" Ahoj Magnusi."

Z druhé strany telefonu se ale neozvala odpověď. Bylo slyšet jenom šumění a tichý zvuk, jakoby někdo dýchal, ne spíš oddychoval. Poté se hovor ukončil.

Alec pomalu oddaloval mobil od ucha a nechápal nic. Narůstal v něm strach. Takový strach. Nevěděl co to bylo ale netrvalo mu dlouho a nemusel se ani dlouho rozmýšlet a vyrazil rychlým krokem ven z kanceláře.

Prošel kolem Jace s Catarinou, kteří byli u zbraní. Potom kole Izzy, která měla zavřené dveře do své pracovny. Jako obvykle dělala to co vždycky. Clary byla bůh ví kde se Simonem.
Alec se ale u nikoho z nich nezdržoval a rychle zamířil ke dveřím a ven z Institutu.

"Alecu kam tak běžíš?" zavolal za ním Jace. Ale bylo pozdě, Alec už ho neslyšel.

Za pár minut byl Alec u dveří do Magnusova apartmánu. Těžce oddychoval, protože při cestě sem běžel.
Když si párkrát oddechl, uvolnil se a zaklepal.
Nic.
Zkusil to znova.
Znova se nic neozvalo.

Alec si uvědomil, že kdyby zaklepal znova, žádná odpověď by ho nečekala. Proto se rozhodl dveře otevřít a bez pozvání vejít dovnitř.

Když ale vešel, zastavil se mu dech. Po celém Magnusově apartmánu byly zbytky po démonech. Alecovi se zrychlil dech, začínal se bát. Není normální, že démoni zaútočí na nejvyššího čaroděje. Počkat!! Alec si při slově čaroděj vzpomněl na Magnuse.

"Magnusi?!!!"
Alec popošel a udělal pár kroků dopředu. Čekal než se za jakékoliv místnosti ozve. Ale neozval.

"Magnusi!"
Alec se zastavil když přišel před gauč a zastavil se když uviděl Magnuse.

" U anděla Magnusi!!"

Děkuju moc a doufám, že druhá část se vám líbila. Tak ahoj u dalšího dílu😈😍