Hobit: Nečekaný spolubydlící

Kapitola 1. : Dopis o přijetí

Bylo sedm hodin ráno, slunce svítilo jakoby se pomátlo a Bilbo se se zívnutím v sedě protáhl. Když vykonal všechny ranní záležitosti, oblékl se a vydal se ven zkontrolovat, jestli mu nepřišla pošta. Otevřel schránku a opravdu odtamtud vylovil jednu obálku! Přenádherným písmem na ní bylo tmavě zeleným inkoustem napsáno: Pro pana Bilba Pytlíka. Pro koho taky jiného, když bydlí sám, že? Odešel dovnitř, sedl si do křesla vedle krbu a otevřel obálku. Vyndal z ní dopis a začal číst:

Milý pane Pytlíku,

to, že jste obdržel tento dopis znamená, že jste byl přijat na Lesní akademii v království lesních elfů.

Tímto Vám srdečně gratuluji a doufám, že se Vám zde bude líbit.

král/ředitel Thranduil

Bilbo se prvně podivil, že elfí král je zároveň ředitelem akademie a potom že na tak krátký text použil papír o velikosti A4. Následně si text přečetl tolikrát, že by ho mohl přednášet jako básničku, doširoka se usmál a rychlostí geparda vyrazil do své ložnice si sbalit věci. Když s nimi odešel zpět do obývacího pokoje, uvědomil si, že je toho víc než očekával. Najednou si všiml, že z obálky trčí něco špičatého. Přišel blíž ke stolku a ještě jednou hrábl dovnitř. Vylovil z ní kouzelnou hůlku z tmavě hnědého až černého dřeva, která byla poněkud menšího vzrůstu. Byl na ní na provázku visící papírek s nápisem: Pro spuštění teleportačního kouzla řekněte: ,,Vita Transportus". Tak tedy hobit namířil hůlku na své tašky a batohy a pronesl toto zaklínadlo. Všechno se to proměnilo v zelený třpytivý prach a vyletělo to pootevřeným oknem. Bilbo ho poté šel zavřít, obálku si dal do hluboké kapsy svého tmavě červeného kabátu a vyšel ven. Zavřel a tentokrát i zamkl kulaté dveře a následně kouzlo aplikoval i na sebe. Stalo se úplně to samé, co s věcmi.

--------

Bilbovi to připadalo jako věčnost, ale nakonec byl přeci jen položen na kamennou stezku, ze které se hned nato zvedl za pomoci neznámého muže, jenž mu nabídl ruku. Hobit mu poděkoval aniž by se mu podíval do očí a oprášil se. ,,Bilbo? To jsi ty?" zeptal se dotyčný a hobit se na něj podíval. ,,Thorine? Kde ty se tady bereš?" zeptal se Bilbo s úsměvem, který mu budoucí trpasličí král opětoval a navzájem se objali. ,,Taky mě přijali," řekl a potom spolu vyrazili k akademii. Víte, ona to vlastně byla taková multi akademie, protože tam mohly chodit naprosto všechny bytosti Středozemě. No, tedy až na skřety, protože ti měli svou vlastní, řekněme školu, přímo v Mordoru.

Dorazili před velkou mřížovanou bránu, která se sama otevřela. Vešli do skvostných zahrad Lesní akademie a brána se za nimi zavřela. Najednou se asi dva metry před nimi za doprovodu větrem hnaných listů zjevil sám král lesních elfů, Thranduil. Jeho dlouhé blond vlasy vlály v lehkém vánku, díky čemuž tato scéna připomínala nějakou reklamu na šampón. Věta ,,Vy za to stojíte." byla jediná věc, která chyběla. Přišel k nim blíž a jemně se pousmál. ,,Vítám vás, pánové. Mé jméno je Thranduil a jak jste si jistě přečetli ve vašich dopisech, jsem váš ředitel. Mimochodem, očekával jsem, že se vás sem z vašich řad bude hlásit více, pane Pytlíku," řekl a obrátil své safírové oči na Bilba. Ten na něj vytřeštil oči a překvapeně se zeptal: ,,Počkat, chcete tím říct, že jsem na celé škole jediný hobit?!" Blonďák stále s tím jemným úsměvem přikývl a Bilbo se na něj podíval ještě vyjeveněji. ,,Už to ale neřešme. Pojďte, provedu vás tu," řekl naposledy Thranduil a začal je provázet po akademii.

Když už měli prohlédnutou celou budovu školy, vydali se ke kolejím. Když byli u té Thorinovy, tak se s ním rozloučili a odešli k Bilbově koleji, která vypadala přesně jako jeho dům v Kraji. Nadšeně otevřel dveře a s překvapením zjistil, že jsou stropy daleko vyšší než u něj doma. ,,Proč jsou ty stropy tak vysoké, pane?" zeptal se Bilbo a elf odpověděl: ,,A tímto se dostáváme do bodu, kdy jsem Vám chtěl říct něco tak důležitého, že to Váš kamarád nesměl slyšet. Jde o Vašeho spolubydlícího. Víte, je to Šmak z Ereboru."
,,Můj spolubydlící je drak?! Tak to pochybuju, že se sem vejde," polekal se Bilbo a blonďák řekl: ,,Dokáže se proměnit v člověka." Poté se otočil a rozešel se pryč, ale předtím se ještě zastavil a dodal: ,,Vy, já a učitelský sbor jsme jediní, kdo vědí o tom, že je to opravdu drak Šmak. Všichni ostatní si myslí, že zemřel v troskách Jezerního města, a já to tak hodlám nechat. Proto prosím... před nikým se nezmiňujte o tom, že je to skutečně on. Na veřejnosti ho oslovujte Samuel, na tom jsem se s ním domluvil. Přeji Vám příjemně strávený večer, pane Pytlíku." Naposledy se na něj elfí král vážně a ustaraně podíval a poté odešel neznámo kam. Bilbo pohlédl na oblohu a spatřil červánky. Nebýt Thranduila ani by si neuvědomil, že už je vlastně večer. Vešel dovnitř a s úsměvem si všiml, že jsou všechny jeho věci na svých místech. Nebyly to však jen jeho věci. Zavřel za sebou a šel udělat večeři. Jeho nový spolubydlící se blíží.