Hobit: Nečekaný spolubydlící

Kapitola 8. : Chemie pro pokročilé

Uběhl už týden od vyřešení toho trapného případu se zlatým prstenem a u Sherlocka a Johna- chci říct Šmaka a Bilba se nedělo absolutně nic zajímavého. Tedy až do teď.

,,Nemůžu uvěřit, že nám o té školní exkurzi řekli až dneska! A to tam jedeme pozítří!" stěžoval si Bilbo, když se svým spolubydlícím přišli ze školy. Šmak za nimi zavřel a poté, co ze sebe sundal kabát, se vydal do kuchyně, což byla po jeho pokoji drakovou druhou nejoblíbenější místností. Bilbo si jen povzdechl, když na kuchyňské lince spatřil zkumavky naplněné nějakými neidentifikovatelnými tekutinami, sundal si kabát, který pověsil na věšák a odešel do svého pokoje. Když se za ním zaklaply dveře, Šmak vykoukl ze své provizorní laboratoře, zlomyslně se usmál a zajel zpět.

----O hodinu a půl později----

,,Bilbo, pojď sem! Mám pro tebe překvapení!" zavolal Šmak, když se zahleděl na svůj výtvor, který právě za doprovodu páry vytáhl z trouby. Byl to koláč. Uslyšel otevření dveří Bilbova pokoje a tak rychle popadl zavřenou zkumavku se světle zeleným lektvarem, kterou následně zbavil korkového špuntu a do poslední kapky její obsah vylil na koláč, jenž díky tomu nabral levandulovou barvu. Kousek ukrojil, položil ho na nejbližší čistý talíř a naposledy si ho ze všech stran prohlédl, aby se ujistil, že je opravdu perfektní. ,,Měl bych se bát?" zeptal se hobit stojící ve dveřích trochu vyděšeně a Šmak odtrhl svůj modrý zrak od talíře s koláčem v jeho pravačce. ,,Jistěže ne. Koláč tě přeci nemůže kousnout," řekl a vzal z příborníku kávovou lžičku. Přiblížil se k němu a do ucha mu pošeptal: ,,I když jsi po většinu času k nakousnutí, to musím uznat." Bilbo se opět neudržel a během poslouchání Šmakova hlasu zrudl a zavřel oči, jinými slovy; ten malý hobitek si dokázal užívat každou drobnost, kterou mu drak dopřál. Hnědovlásek otevřel oči, Šmak se od něj odtáhl a podal mu talířek s teď už vlažným fialovým koláčem. ,,Pro tebe," dodal a hobit poděkoval a přijal svůj ,,dárek". Vložil si do úst první sousto, které následně rozžvýkal a spolkl. Samuel na svého drobnějšího spolubydlícího zíral extrémně intenzivně, díky čemuž se Bilbo snažil dívat kamkoliv jinam než na tmavovláska před sebou. ,,Děje se něco?" zeptal se nakonec nervózně hobit, kterému bylo odpovědí: ,,Ale nic. Jen čekám."
,,Čekáš? A na co, smím-li se zeptat?" optal se poněkud netrpělivě Bilbo.

Šmak se jen pousmál a přeptal se: ,,Upřímně?"

,,Samozřejmě!"

,,Až to zabere," odpověděl Šmak a Bilbo vytřeštil oči, protože už mu to došlo. Vyděšeně odložil talířek na kuchyňskou linku a nahlas uvažoval: ,,Řekl jsi, že mě koláč nemůže kousnout... Naznačoval jsi tím snad, žes dal dovnitř kyselinu, která mě rozežere zevnitř?!"

,,Zajímavá dedukce, ale ne. Za až tak krutého bych se nepovažoval."

,,Tak co to v sobě teda mám?!" zeptal se vytočeně hobit a Šmak si pro sebe nesrozumitelně zamumlal: ,,No mě evidentně ne.", čemuž se pousmál. Poté ale zachytil Bilbův nechápavý výraz a popravdě odpověděl: ,,Zmenšovací lektvar." Než stačil Bilbo cokoliv říct, byl zhruba stejně velký jako sešit velikosti A5. Prohlédl si své ruce jakoby je viděl poprvé a zděšeně vypískl: ,,Proč jsi mi to udělal?!"

--------

Bilbo se probudil, krůpěje potu stékajíc z jeho čela. Dýchal rychleji než při maratonu. Najednou znovu pocítil tu tíhu na jeho pravém boku a uvědomil si, že se mu to jen zdálo. ,,Neboj, byl to jenom sen, hobitku," řekl ospale Šmak a přitáhl si k sobě Bilba blíž. ,,Dík. Mimochodem, proč nespíš ve svojem pokoji? Začínám mít pocit, že ho máš jenom na ozdobu," uchechtl se unaveně hobit a ještě se zeptal: ,,Kolik dnů nám vůbec zbývá do té školní exkurze, dráčku?"
,,Jedeme tam ráno," řekl jeho přítel a hobit spokojeně zavřel oči. Bilbo chtěl Šmaka vyhnat z postele, ale potom si uvědomil, že by musel nést následky v podobě popálenin, takže ho raději nechal. Stejně mu bylo ve Šmakově objetí příjemně.