Hobit: Nečekaný spolubydlící

Kapitola 10. : Prohlídka mordorských jeskyní

Poté co jim všem Thranduil sdělil veškeré info, které mimo jiné obsahovalo i to, že školní strážci zajali nějakého skřetího špeha, jenž je výměnou za to, že ho nechají žít provede po mordorských jeskyních, vyrazili vstříc těm hororově vyhlížejícím skřetím tunelům.

,,Tady kutáme uhlí, tady měď a támhle v zádu zpracováváme železo. Kradené. No, to je fuk. A tady...," mlel skřet a Bilbo už pomalu usínal za chůze. Sem tam se dokonce opíral o Šmaka, který ho vždy objal kolem ramen a jemně s ním zatřepal, čímž ho probudil. Pravda, hobit se nevyspal úplně nejlépe a skřetí přednáška o tom, kde co kutají tomu taky moc nepřidávala. Jednou dokonce zahlédl Thranduila s Legolasem jak se na sebe dívají ve stylu: ,,Připomeneš mi prosím, proč jsme toho skřeta nechávali naživu?" Jenže co se nestalo! Bilbo zakopl o kámen a začal padat do hluboké obrovské jámy, kterou na dně osvětlovala láva. ,,To je můj konec!" pomyslel si hobit. Šmak se vydal za ním a hned jak opustil pevnou půdu pod nohama, začal se měnit v draka. Po malé chvilce z jámy vyletěl obrovitánský rudo-zlatý drak s malým hobitem, který kupodivu ještě nebyl v bezvědomí, na zádech mezi křídly. Oči všech, kromě ředitele Thranduila, byly větší než fotbalové míče. ,,Promiňte, králi Thranduile, ale přeci jste po mně nechtěl, abych ho nechal zemřít, že ne?" řekl Šmak svým hlubokým dračím hlasem a vyletěl ven z jeskyně.

----Později----

,,Teď zastavím u balkónu a ty vezmeš naše věci, dobře?" řekl drak, hobit přikývl a o pár minut později skočil na balkón, což ustál. Otevřel prosklené dveře a vešel dovnitř. Sebral všechny jejich věci jak mu bylo nařízeno a naskočil zpět na dračí hřbet. Šmak se hned rozletěl neznámo kam. No a samozřejmě, že to nemohl být obyčejný, klidný a romantický moment, kdy by se prostě jen mlčky dívali na západ slunce a užívali si vzájemné přítomnosti... ,,Ty šílenče, tak tohle už je moc! Prvně se prozradíš před celou školou a teď mě ještě uneseš?!" rozkřikl se na něj hobit. ,,Páni... Budu to brát jako ,Děkuji mnohokrát!' v hobitštině. Mimochodem, to jsem tě měl vážně nechat sežehnout lávou? Tedy, ne že by mě představa dozlatova opečeného hobita nelákala, ale přeci nebudu jíst někoho, na kom mi záleží, ne?" zchladil ho Šmak se samolibým úšklebkem. Bilbo jen uraženě nafoukl rudé tváře, překřížil ruce na hrudi a sedl si do tureckého sedu. Drak se jen potichu uchechtl a o pár kilometrů později, kdy už se začalo stmívat a hobitek mu usnul na hřbetě, přistál v lese. Natáhl pravé křídlo k zemi jako skluzavku a trochu se naklonil napravo, čímž pádem z něj začal nyní už jen polospící Bilbo válet sudy. Dopadl na bok a podepřel se loktem. Ani se nezmohl cokoliv poznamenat, protože byl naprosto vyčerpaný. Tak se rozhodl povolit loket a zavřít oči. Šmak se proměnil v člověka a vydal se hlouběji do lesa pro nějaké dřevo a také kameny na ohraničení ohniště. Když bylo všechno přichystané, luskl prsty a najednou se v ohništi rozhořel oheň. Samolibě se usmál a poté se podíval na svého hobitka. Ten si spokojeně podřimoval přikrytý Šmakovým zeleným kabátem. Drak se usmál nad tou roztomilostí před ním a po pár vteřinách si lehl za ním. Políbil malého kudrnáče na tvář a objal ho kolem pasu. Hobit mu položil obě dlaně na hruď a pootevřel oči. ,,Chci ti něco říct." Drak otevřel modré oči. ,,A taky chci, aby sis nemyslel, že mluvím ze spaní." Šmak se potichu zasmál a jemně pohladil toho drobečka po tváři. ,,Poslouchám," pošeptal mu do ucha. Bilbo se spokojeně usmál a řekl: ,,Miluju tě." Drak se na chvíli pozastavil. Srdce se mu rozbušilo. ,,Tak tomuhle se tedy říká láska?" pomyslel si Šmak. ,,Já tebe taky," řekl nakonec a Bilbova očka se rozzářila. Dál už se hobit nemohl ovládnout a své ruce přesunul z drakovy hrudi na jeho zátylek a přitáhl si ho do polibku. Šmak sevřel stisk kolem jeho pasu a oba si užívali polibek. Celých pět minut, abych byla přesná. Poté se od sebe odtáhli a ve společném objetí usnuli u ohniště.

!KONEC!