Hobit: Nečekaný spolubydlící

Kapitola 2. : Dračí spolubydlící

Déšť, který se spustil už před hodinou se zdál, že sílil čím dál, tím víc. Bilbo právě dojedl večeři a provedl večerní hygienu, když zvenku uslyšel ohromnou ránu, která evidentně způsobila tlakovou vlnu, jenž téměř vysklila okna jeho koleje. S vírou, že takový nápor okna nemohou vydržet se v křesle v obývacím pokoji schoulil do klubíčka a pevně zavřel oči. Když chvíli slyšel jen naprosté ticho, zvědavě vykoukl zpoza opěradla a zadíval se do protějšího okna. Spatřil oranžovo-červené světlo podobající se plamenům, které se po chvíli zmenšilo a následně úplně zmizelo. Venkovní krajina se opět ponořila do šera deštivého večera. Náhle někdo zaklepal na vchodové dveře, což Bilba probudilo z šoku. Vstal z křesla a šel ke dveřím. Opatrně je pootevřel a podíval se, kdopak mu to ,,loupe perníček". Když stěží poznal, že se skutečně jedná o Šmaka, jeho spolubydlícího, nechal dveře, ať se otevřou dokořán a oněměle na něj zíral. Stál před ním minimálně o hlavu vyšší muž s tmavými, krátkými a kudrnatými vlasy, nebesky modrýma očima s dračími zorničkami, špičatýma ušima připomínajícími ty elfí, tmavě zeleným kabátem a lehce arogantním úsměvem. ,,No konečně. Bylo na čase, Bilbo," řekl dračí muž a rukou elegantně odsunul hobita z cesty. Bilbo, uražený jeho chováním, zavřel dveře a Šmak si svlékl kabát, do jehož rukávu zastrčil svou žlutou šálu. To všechno poté odhodil na hobita, kterého si evidentně zaměnil s věšákem, a který tím pádem vypadal jako zelený duch. Pak odešel prozkoumávat jejich ,,byteček", konkrétně kuchyň. Bilbo samou tíhou kabátu spadl na zem, ze které se následně nasupeně zvedl a pověsil Šmakovy věci na opravdový věšák. ,,Proč jsi to udělal?!" zeptal se naštvaně hobit a co nejrychleji běžel za ním. ,,Protože můžu!" ozvalo se huhlavě z kuchyně. Šmak měl asi v puse to pečené kuře, co si Bilbo udělal k večeři. ,,No to teda nemůžeš! Kdo si myslíš, že jsi?!" vyjekl po něm jako naštvaná manželka hobit. Pak se podíval na pekáč, na němž bývalo kuře, které bylo nyní nahrazeno pouze kostmi. ,,No, jsem tvůj spolubydlící," řekl Šmak a předstoupil přímo před Bilba, který se mu podíval do očí. ,,ale jsem také drak, který tě může kdykoliv spálit na popel, takže mě, prosím, přestaň provokovat, ano jezdče na sudu?" řekl naprosto klidně dračí muž a jemně objal šokovaného hobita. Potom ho pustil a vydal se do obýváku. Jeho modré oči se kvůli vzteku, který pociťoval, na chvíli změnily na původní oranžové. Ještě nikdo se mu neodvážil vzepřít, ten malý hobit byl první. Šmakovi se ale z nějakého důvodu líbilo, že Bilbo nebyl jako všichni ostatní. ,,Mimochodem, to kuře jsi kupoval předevčírem, že?" zeptal se. ,,Jak to víš?" podivil se hobit, který za ním právě přišel do obývacího pokoje. ,,Chuť. Nechutnalo úplně čerstvě, ale ani ne příliš staře, podle čehož soudím, že bylo koupeno předevčírem. Mimochodem, jsi vážně dobrý kuchař," řekl dračí muž, Bilbo se polichoceně začervenal a poděkoval. Šmak si klekl před kobereček, který se nacházel před krbem a hobit se podivil. ,,Co to děláš?" zeptal se, načež polo-drak vdechl nějakou vůni, kterou mohl evidentně cítit jen on. ,,Je to tady," řekl si pro sebe s úsměvem tmavovlasý a Bilbo se zatvářil ještě nechápavěji než doteď. Šmak odhrnul koberec, pod nímž se celou dobu skrývala tajná dvířka. ,,O tomhle jsem mluvil. Jenom, aby sis nemyslel, že jsem se zbláznil," řekl drak a pak si pro sebe potichu dodal: ,,Ne, že by mi na reputaci nějak extra záleželo..." Otevřel poklop a odešel po kamenných schodech dolů. ,,Co tam vlastně je? Něco jako sklep? A co se to tam tak leskne? Zlato?" ptal se neúnavně hobit. A jelikož už ta Bilbova zvídavost začala Šmaka pomalu, ale jistě dohánět k šílenství, tak se otočil čelem ke svému o hlavu menšímu spolubydlícímu a odpověděl: ,,Zaprvé, tam je můj pokoj. Zadruhé, tím pádem tam není sklep. A zatřetí, ano leskne se tam zlato, protože mi slíbili minimálně polovinu ereborského pokladu. Mimochodem, víš ty o mně vůbec něco? Jsem drak, je samozřejmé, že potřebuji zlato. Jestli je to vše, na co si se chtěl zeptat, tak mě nyní omluv a přeji ti dobrou noc." Poté za sebou zavřel poklop a vydal se vstříc svému pokladu. Bilbo jen zavrtěl hlavou a odešel do svého pokoje. Tam si vlezl do postele, přikryl se a usnul.