On ne!

7°

Nakoupila jsem a už byla trochu tma.
Šla jsem si sednout na hopačky a kouknout se na západ slunce.
Potom sem tam ješte chvíli seděla.
Asi už půjdu. Vstala sem a strašně sem se lekla. Stál tam totiž Grazer.

,,to odcházíš zrovna když já přijdu?''
Zeptal se a pořád se usmíval.

,,no ..už musím domů.'' Sakra proč mu to vůbec říkám.

,,prosím buď tu ještě chvíli. Nudim se.'' Řekl a sedl si vedle me na houpačku. ,,no mozna by ses mohl jit učit.'' Řekla sem mu a dál sem koukala do země.
Chvílí na me koukal a pak se začal smát.
,,to nebyl vtip''řekla sem mu s úplně kamennou tváří.

,,si divná. Vždycky rychle zmizíš nebo se nebavíš.'' Řekl a pořád se na mě smál.
Ja se na něj jen koukla a měla sem chuť mu říct že je totální smažka ,ale to sem nedokázala.

,,nebavim se s lidma..kteří nejsou moji kámoši. Dořekla jsem,vstala sem ,vzala jsem si batoh s nákupem a odcházela jsem od houpaček a Jacka pryč.

,,háháhá to budeš muset napravit Sparksová!'' Zakřičel ze srandy. Já pokračovala v cestě a zdálky sem mu ukázala prostředníček.

Začala jsem se v duchu smát.
A cítila sem ze se také směje.

No to ne... ja se s ním normálně bavila....