2. kapitola

18 1 0
                                    

Jakmile jsem došla domu, zamířila jsem do mého pokoje na opačném konci domu. Asi si říkáte, proč mám pokoj tak daleko od všech. Mohla jsem si vybrat jakýkoliv pokoj, který jsem chtěla, ale mě nejvíce oslovil tento. Už za sebou zavírám dveře, když v tom uslyším, jak mě volá táta. Super pomyslím si a dojdu zpátky do obývacího pokoje. „Ano tati?" Zeptám se trochu unaveně. „Kde jsi byla? Jsi celá promočená." Zeptal se a přišel blíž ke mě. „Byla jsem venku" šeptla jsem. Táta se na mě soucitně podíval. „Koho tentokrát?" Zeptal se. Mám štěstí, rodiče to vědí, ale chápou mě. Táta pracuje jako lékař ve zdejší nemocnici a máma tam pracuje jako zdravotní sestra, proto jim nedělá problém někdy vzít jeden nebo dva pytlíky krve domů, většinou se jedná o ty, kterým brzy dojde datum. „Dneska to nevyšlo" řekla jsem sklesle a koukla se mu zpříma do očí. Byla v nich vidět úleva a radost, že jsem nikoho nevysála. Obešel mě a zamířil do kuchyně, pokynul na mě, abych šla za ním a tak jsem i udělala. Z ledničky vytáhl balíček krve a přelil ji do sklenice, kterou mi následně podal. S tichým díky jsem se napila a zamířila do pokoje, kde jsem si sedla na postel a koukala do zdi.

Ahoj, tak mám tu pro vás další kapitolku. Budu ráda, když mi k ní napíšete svůj názor.😀

Vaše Siera😘

Jsem vážně taková?Kde žijí příběhy. Začni objevovat