Jsem vážně taková?

8. kapitola

Ráno jsem se probudila a hned se ozval můj žaludek. Vydala jsem se do kuchyně a otevřela lednici. Pro mé zděšení jsem v lednici našla jen jeden poslední pytlík s krví. Smutně jsem se podívala, jestli tu není ještě jeden bohužel, musím si vystačit s touhle. Sedla jsem si na barovou židli a krev opatrně přelila do skleničky. Po chvilce se do kuchyně přišla kouknout máma a tak jí překvapilo, že už jsem vzhůru.

Jakmile jsem dopila, vrátila jsem se do pokoje a udělala ranní hygienu. Po pár minutách jsem si nazouvala boty a vydala se ven, do uší jsem si dala sluchátka a pustila si hudbu.

Po dvaceti minutách jsem si sedla v parku na lavičku a sundala sluchátka. Bylo něco kolem osmé ráno a to je čas kdy tudy probíhají lidi a dávají si tak ranní rozcvičku. Opřela jsem se pohodlně o opěradlo lavičky a zaposlouchala se do zpěvu ptáčků. Náhle mi někdo zezadu zakryl oči „Hádej, kdo jsem." Řekl a já hned poznala kdo to je Irma! „ Maxi myslela jsem, že jsi na mě zapomněl." Řekla jsem se smíchem. „ Cože?" vykoukla na mě Irma a já jsem se rozesmála na celé kolo „ Neboj, já věděla, že jsi to ty" řekla jsem, jakmile mě přešel smích. Irma jen protočila jen oči. „Víš co je zítra za den?" zeptala se mě, jen jsem nadzvedla obočí a nechala jí, aby mi to řekla. „První školní den." Vypískla nadšeně „... A víš, kdo k nám přijde do třídy?" jen jsem zavrtěla hlavou na náznak, že nevím „...Max" jakmile to řekla tak jsem se zarazila, vždyť mu je o rok víc nemá jít o ročník výš? „... a ne má byt o ročník výš?" zeptala jsem se „ ne půjde k nám, jelikož jednou propadl. No není to skvělí?" zeptala se a čekala na moji odpověď. „ Jo to je." Řekla jsem po chvilce přemýšlení, ale na Irmu to zjevně zabralo, jelikož se začala usmívat jak sluníčko.

Ahoj, tak mám pro vás další počteníčko.😇 jinak teďka proběhla jak tady na knížce drobná korekce tak i na mé druhé knížce "Fate?"

Přeji příjemný zbytek večera 💕

Vaše Siera 💙