Jsem vážně taková?

6. kapitola - Den sousedské oslavy (2.část)

Po chvilce jsem uhnula pohledem, ne že by mi to bylo nepříjemné, ale chci od něj dál, přeci jen jsem pro něj jen kořist, kterou si teď chytil. O krok od něj ustoupím dozadu, při tom však po očku sleduji, jak se zachová. Nic jen stojí a kouká na mě. Začíná lehce poprchávat. Zkusím ho obejít, když už si myslím, že mě nechá, mě chytne okolo pasu a přitáhne k sobě. „ještě se uvidíme" pošeptá mi do ucha a povolí stisk kolem mého pasu. Hned se rozběhnu domů, aby si to nestihl rozmyslet.

Domů jsem doběhla za úplného deště, celá promočená jsem došla do pokoje, kde jsem se převlékla do suchého a lehla na postel. Co to mělo znamenat? Prý že si mě najde. Z mého přemýšlení mě vytrhla máma, abych jí šla pomoct s přípravou oběda. Proto jsem vstala z postele a vydala se do kuchyně.

Po obědě, který byl moc dobrý pro mé překvapení. Nejsem nijak zručná kuchařka, asi to mamka nějakým kouzlem zachránila. Jsem se vydala do pokoje převléct prý se mé oblečení není vhodné na zahradní akci u sousedů. Aspoň už neprší, vzala jsem si proto své bíle tričko s černou sukní a lodičkami na to jsem si vzala bílé bolerko, kdyby mi byla zima. „Musím uznat, že vypadám dobře" řekla jsem si při koukaní do zrcadla. Líčení pro dnešek vynechám, jenom vlasy stáhnu do vysokého culíku a je to.

Už čekám jen na mamku a tátu v předsíni. Jakmile přišli tak jsme mohli vyjít. Moc se mi tam zrovna nechtělo, ale výmluvy by mi nepomohly.

Když jsme došli k jejich domu tak nám přišla otevřít naše nová sousedka. Jmenovala se Saša Krejčíková. Měli o něco větší dům než my, byl také krásně útulný a prozatím i klidný a tichý Saša nám řekla, že jsou všichni venku na zahradě a zbytek ještě musí dojít. Zavedla nás na zahradu, kde byly už skoro všichni, ale mě zaujal dotyčný, který stál ke mně zády. Něco mě k němu přitahovalo, ale zároveň varovalo.

Ahoj, tak jsem tu zas a se mnou po delší době i nová kapitola.

Doufám, že se vám líbí 😇

Vaše Siera 💙