Lehl jsem si vedle něj. "Už jsi v pohodě?" Zeptal jsem se a pohladil ho po vlasech. "Jo.. Teda až na tu tmu." "Dobře." Přikryl jsem se a lehl si co nejdál od něj. On se ke mě, ale 'nenápadně' přiblížil. "Můžeš říct, že se ještě bojíš." Řeknu a přitáhnu si ho k sobě. On tedy leží zády ke mě a já si ho tisknu k sobě. On se zavrtí a otře se zadečkem o můj rozkrok. "Promiň." Řekne nevinně. Jeho nevinnost mi je, ale k ničemu, protože můj' kamarád' se celkem dost probudil. Začal jsem se jen modlit, aby si toho nevšiml. Během chvilky jsem, ale usnul.
Bylo od něj velmi pěkné, že si mě k sobě přitáhl, protože jsem se stále bál hlavně té tmy. Ale to bych nesměl být já, aby jsem něco nepokazil. Když jsem se totiž trochu otřel o jeho rozkrok, cítil jsem, že tvrdne. Začala jsem se tedy co nejvíce snažit o to, abych usnul. Třeba se mi to jen zdálo a není to tak jak si myslím. Snažil jsem se raději co nejrychleji usnout. Povedlo se. Až na to, že se mi zdál velmi divný sen. Byl jsem tam já on a postel.
