Dorazili jsme poměrně pozdě večer. Okamžitě jsme se umyli, bohužel každý zvlášť, pak jsme si šli lehnout samozřejmě společně. Ráno jsem Peanuta probudil se snídaní do postele.
"Proč mě budíš tak brzo?" Zažvatlal jsem a přetočil se na druhý bok. "Protože máme utkání." Nespokojeně jsem zabručel a sedl si. "Tady máš snídani." Pohladil mě po tváři a podal mi tác s jídlem. S chutí jsem se do toho pustil. Pak jsem se oblékli a mohli jsme všichni vyrazit. Jeli jsme asi hodinu než jsme dorazili na místo. Všichni jsme se připravili, zapli počítače a tak.
Utkání dopadlo jak nejlépe mohlo vyhráli jsme s úžasným score a bylo jsme perfektně synchronizovaní. Trvalo to přibližně 3 hodiny. Díky výhře jsme postoupili do dalšího kola. V daném městě jsme si ještě dali oběd a pak konečně mohli jet domů. Peanut mi během cesty usnul na rameni. Když jsme dorazili, on stále spal. Takže jsem ho přenesl jako princeznu do domu. Svlékl jsem nás jen do spodního prádla a lehl si vedle něj během chvilky už jsme oba spali. Mě ale během chvilky vzbudili vzdychy, vycházející z Peanutových úst.
